Pamatuji si to ráno, nemohla jsem dospat. Seděla jsem už od 4:30 u tv a koukala na nějaký seriál. Pak umýt vlasy a hurá ke kadeřnici. Káva z automatu a vyřešit propadlou občanku svědkyně. Pak vizážistka, fotografka, svědkyně a celý ten kolotoč. Nepřipadala jsem si jako nevěsta. Až když sem odcházela ze dveří rodičů. Otočila jsem se, podívala se do zrcadla a cvak. Viděla jsem nevěstu, krásnou ženu a za ní tatínka. Byla to chvilka než mi cvaklo, že ta žena jsem já. Jsem nevěsta a za pár chvil řeknu to ANO. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem na radnici vyšla schody a viděla úžas svého muže. Pocit, který vynese každou ženu až do nebe jelikož jí říká jak je krásná. Nepamatuji si co říkala oddávající, jen to jak mě D svírá mou ruku. Že on mi navlékl prstýnek hladce a já s ním bojovala. Nepamatuji si proslov našeho svědka, ale ten příval emocí a slz, které ve mě jeho slova vyvolala. Pamatuji si malinko těžkopádný první tanec a neuvěřitelně lehký krok našeho svědka. Pamatuji si jak jsme opakovali novomanželský polibek, jelikož byl moc rychlý :o) Pamatuji si nervozitu mého táty a slzavé údolí mé sestry. Ze svatby máme úžasných 642 fotek (práce úžasných fotografů) plných nezapomenutelných okamžiků. Spoustu vzpomínek, které si budu pamatovat i jako stará a snad je jednou stále dokola budu povídat i našim vnoučatům.
Kdo říká, že je manželství sranda kecá. Je to boj. Bojujete každý den svého života. Někdy to jde samo občas to drhne. Někdy hubou ryjete zem a jindy jste v nebi. My byli dole, hodně dole. Byly chvíle kdy jsme mysleli, že to nezvládneme, ale zvládli jsme. Život nám dal něco, oprava někoho úžasného. Našeho syna T. Cokoliv úžasného život vám dá za to musíte bojovat. To my děláme. Pokud můžu říct, tak momentálně s větší úspěšností a větším klidem.
Dnes jsem vám sem chtěla dát recept fotku dortu co klame tělem. Manžel ho měl dostat k výročí, ale jeho upečení (i když je snadné) jsem nezvládla. Bylo toho moc. Jak pro nás s T tak i pro D v práci. Takže naše malá "oslava" se přesouvá na víkend. Ale abych vás neochudila úplně dávám sem jiné fotky. Naše fotky. Fotky z posledních let co jsme spolu a pár fotek ze svatby.
Krásný večer a hezkou noc :o)
Sledovala jsem přípravu na svatbu, obdivovala svatební fotky. Držela palce při prvním těhotenství a byla neuvěřitelně smutná s tebou, když nevyšlo. Tajil se mi dech při tom druhém. Moje jedna polovina jásala, druhá se o tebe bála. Fandila jsem ti za tvé rozhodnutí a modlila se za dobrý průběh těhotenství a tvé zdraví. Rozplývala se při fotkách novorozeného chlapečka. Nadšeně jsem sledovala, jak T roste a má se čile k světu. Držela jsem palce, když manželské soukolí začalo skřípat. Jsem neuvěřitelně nadšená, že společně vše zvládáte, jste spolu a společně jdete životem stále vpřed. Péťo, moc vám přeji, aby společných fotek přibývalo, stejně jako všeho toho dobrého ve vašem životě!
OdpovědětVymazatAnetko moc děkuji. Po prvním těhotenství jsme si prošli peklem. Jestli existuje peklo, tak se ho nebojím, už sem v něm byla. Naštěstí jsem měla vás a hlavně D, drželi jste mou ruku a snažili se mne vytáhnout z toho pekla ven. Pomohla mi svatba i to že první velký utz dopadl dobře. Na své rozhodnutí jsem pyšná, že jsem všechno riskla pro T. Když příjde a obejme mě je svět krásný a úžasný. Tohle objetí mi pomohl když manželství začalo skřípat. Teď je zase dobře i když to není ideální. Snad to zvládneme i dalších minimálně 48let. Zvládli jsme toho tolik, tak máme proč bojovat. Moc díky ;-)
Vymazat