Fotka

Dnes se budu chlubit. 23.6. jsme se byli v Kroměříži. Opět nás fotila Daniela Kopčilová. Vybrala jsem 15 fotek a Danča na nich teď pracuje. Zatím jsem viděla jen ochutnávku. Ale je tam jedna fotka, kterou naprosto miluju.
Jelikož ji dnes dala na svou fcb stránku tak se s vámi o ni podělím i já.
Jde tady o dvě fotky. Na jedné jí T 2 ze své oslavy narozenin a na druhé se pusinkujeme. Tu pusinkovací miluju. Tak nějak nás vystihuje a snad i náš vztah.

Díky ní mám svůj den plný lásky a vám přeji ať je váš den stejně naplněný radostí, štěstím a láskou.

Tvořila jsem aneb dekorace na těhu focení

Celkem často se fotíme, tedy né tak často jak bych já chtěla, ale i tak je to pro okolí až moc. Je to můj způsob jak uchovat vzpomínky. Jedno z nej období v našem bylo těhotenství. Hrozně rychle to uteklo a s odstupem času se to zdá tak dávno. Fotili jsme se tehdy v květnu na našem místě -výletiště.
Na focení jsme si brali časopisy a deku. Dál taky rám, kam jsem dala fotky z naše dětství. Na stole byl modrý ubrus (ušitý mou babičkou a mnou nabarvený) ve skleničkách růže a některé byly použity jako svícny, také miska jahod. No a kdyby někdo tak i z tvrdého papíru vyrobený nápis chlapeček.
Fotili nás Mlýnkovi a jak to dopadlo?

Řek Zorba

Nejen jídlem je živ člověk. Potřebuje i trochu kultury. Takže když jsem se dozvěděla, že Městské divadlo Zlín se bude loučit s divadelní sezónou v pátek na náměstí byl náš program jasný. Manžel na tyhle věci moc není (raději by šel do kina na horor), ale co by pro svou drahou polovinu neudělal.
Jenže člověk míní a život mění. Manžel byl v pátek na přesčasu a když dorazil v 17h domů (divadlo začínalo v 18h), strhaný jak péro z budíka nemohla jsem po něm chtít aby šel taky. Vyfasoval dítě, lopatku na písek a šli relaxovat na hřiště. Já vyrazila na vytoužené divadelní představení.
A o čem to bylo?

Pojďte si poslechnout příběh! O čem? O Zorbovi! A také o životě!

Zorba je prostý venkovan. Ale všechno co prožívá, prožívá naplno. Lásku, smrt, přátelství, štěstí i nepřízeň osudu. Zkrátka chce žít a dokázal by pro život i zemřít!

Příběh o řeku Zorbovi napsal řecký spisovatel Nikos Kazantzakis ve čtyřicátých letech a román, který vyšel v roce 1946, si brzy získal oblibu na celém světě. Je to vzpomínka na blízkého člověka, kterého jste potkali před mnoha lety a který vám razantním způsobem proměnil život. Převrátil žebříčky hodnot a vryl se nesmazatelně do vaší paměti. A takový byl skutečně Zorba. Ten divadelní i ten reálný, kterého Kazantzakis skutečně potkal někdy v roce 1916, kdy spolu těžili lignit.
Kdo to je Alexis Zorba? Člověk volný jako pták. Milovník – života, žen, dneška. Člověk, který věří – především Zorbovi. A v Zorbu.

Řek Zorba vtrhne na jeviště Velkého divadla 8. a 9. prosince, tedy v předvečer druhé adventní neděle. V době, kdy křesťanský svět věří, že už brzy přijde něco lepšího, kdy čekáme na naději. A právě o tom je Zorba! O naději. O víře že bude líp. O touze překonat všechno zlé. O tom přežít v době jakékoli krize..

Román Nikose Kazentzakise se dočkal muzikálové podoby od autorů slavných muzikálů jako je Cabaret nebo Chicago. Autorem scénáře je Joseph Stein, písňové texty napsal Fred Ebb a hudbu složil John Kander. Premiéra se konala na Brodawayi 16. listopadu 1968.

Zdroj: Městské divadlo Zlín

Inscenace byla upravena na venkovní podmínky, ale musím říct, že to bylo super. I slza mi ukápla. Krásné a tak pravdivé. Obdiv patří hlavnímu hrdinovy za jeho výkony, jak taneční tak pěvecké. Potěšilo to mé srdci i duši a někam mě to zase posunulo. 

Rozhovor mezi Alexisem Zorbou a Nikem.

Závěrečná děkovačka.

A byla party aneb 2. narozeniny

Miluji oslavy, party, svatby a různé akce, taky miluju jejich pořádání. Náš Tadeášek měl minulý týden 2 roky. Nějak rychle ten čas letí. A kdy jindy připravit oslavu než právě na narozeniny. Loni nám to moc nevyšlo a nic sem nestíhala, letos jsem si dala měsíc a půl náskok a dopadlo to na 1, jestli teda můžu soudit. Našla jsem super grafičku Alču Bafiovou, která všechny mé nápady dovedla k dokonalosti. Oslavu nám došla nafotit Simča Denková a že se u toho zapotila, jelikož zachytit toho našeho ďáblíka je opravdu fuška.

Ještě 2 fotky z mobilu, jedna placek a druhá obrázku na tričku, ať je to kompletní.