Těhotenská rána

Většinou se říká, že těhotenství je nejkrásnější období života. No asi záleží na úhlu pohledu. Je to prostě fajn stav. Hlavní info, které bych dávala každé ženě je, že každé těhotenství je naprosto odlišné... Stejně tak jsou odlišná i má rána.
To dnešní bych řadila mezi ty horší.... vstávačka v 4:30, jelikož manžel kouká na NHL, Myslím, že jeho milovaní Sabres prohráli. Zase. Ovšem jeho tv probudila jak mě tak i naše mládě. Super. Miluju tyhle rána, kdy totálně zmlácená z noci (asi sem ve spaní přehazovala vagóny uhlí) musím vstát a dohlížet na to aby se choval trochu tiše a nezbořil byt.
Ok zvládli jsme to. I já zvládla vyžehlit košili a mikinosáčko. Dnes jde mládě do divadla, prý na Šípkovou Růženku. Je k sežrání... Měli napsáno, že se mají nastrojit. Splněno. Paní ředitelka ho pochválila, že mu to sluší...nevím kdo z nás se víc dmul pýchou.

No není sladkej?
Cestou do školky jsme narazili na krásné srdce a kousek od něj nápis, že brzo tu bude jaro :o)

Pokračovala jsem směr obchod. Těšila jsem se na snídani a dopoledne plné klidu, pohody a relaxu... No ve chvíli, kdy jsem se v úseku masa málem pozvracela a pak dlouho, dlouho, dlouho dýchala abych to zahnala mě tahle iluze na zlepšení hnusného dne bez slunce přešla. Snídani jsem si nakonec koupila a za 2h do sebe nasoukala aspoň rohlík. Cestou z obchodu jsem si ale zamrazila žaludek nanukem plným malin. Super. I když všichni na mě čučeli jako na blázna. No dobře nedivím se bylo 7:40.

Ale ať to není jen pesimistické, hormony se mnou mlátí. Pobrečela jsem si u seriálu Mentalista (ano ten kde v každém díle zemře pár lidí), když si on bral Terezu a ta mu řekla že je těhotná :o)
Jo a na odpoledne mám slíbenou od manžela tu největší čokoládu co v obchodě budou mít :o) Tak se mám na co těšit.....

Bez dětí....

V poslední době neustále vyskakuje obrázek s hrnkem kávy a nápisem: "Být mámou je super! Ráno vstaneš, uvaříš si kávu... Večer si sedneš a vypiješ ji!"
Jo něco na tom bude. Každá máma se těší na volný víkend bez dítěte, ale pak se nám stýská.
Naše zlatíčko odjelo včera na víkend k babičce. Má se dobře, babička mu vyvařuje. Když mi do telefonu říkala jejich jídelníček, jen sem suše poznamenala, že chci taky na prázdniny. Kvůli mě nikdo takhle nevaří. Babička s dědou jej rozmazlují a celé odpoledne blbnou na sluníčku. Děda u toho zvelebuje zahradu a mládě pomáhá.
Bože mě je tak smutno!
Těšila jsem se celý týden na to jak se vyspím, jak si užiju manžela a trošku klidu. Manžela jsem si užila. Klidu máme až až. Dokonce i nějaké domácí práce jsem udělala, ale je to NUDA. Jelikož mám díky neschopence dost mizerné vycházky, které jsme dneska zabili super procházkou po které jsem sotva funěla, teď se jen válíme doma.
Po cestě domů jsem se manžela ptala: "Co jsme dělali, když jsme Tádíka neměli?" "Já nevím, ale určitě něco jo." No já už taky nevím. Bez něj se nudím, je tu ticho. Nikdo nedělá binec, nelítá, neječí. Hrozně se těším jak se vrátí. Sice budu zase ječet a budou mi téct nervy, on nebude chtít poslouchat jelikož teď může dělat naprosto cokoliv chce,babička přece všechno dovolí a rozmazluje...ale stejně se těším.
Než odjel k babičce nakreslil mi krásný obrázek. Ne nejsem slepá a ano, mám soudnost. Vím, že z něj malíř nebude, ale citová hodnota je obrovská. Kreslil ho, když čekal až pro něj po obědě dojdu do školky. Na obrázku je on, já, auto a ještě ho bude dodělávat, prý tam chybí sluníčko...tady je ta část kde jsem já. Ano, je tam v bříšku i miminko.

Takže raději studené kafe a byt plný křiku, smíchu...než teplé kafe a tohle ticho :-)

P.S.: Ale den ve salonu či s kamarádkou je taky super ;-)

Je mi 30!!!

Letos mi bylo 30. Když mi bylo 15 měla jsem naprosto přesnou představu o tom jak můj život bude vypadat. Co vlastně budu dělat, jaká budu, jaký bude můj vzhled a tak...
Tyhle tři věty mám napsané v konceptu skoro rok. Za pár týdnů mi bude už 31! A ač jsem v 15ti přesně věděla jaký bude můj život přesně ve 30ti teď nejsem schopná říct jaký bude můj život v 35ti. Život mě naučil, že člověk míní a Bůh mění. Pokud chceš Boha rozesmát, řekni mu své plány... Před lety jsem jich měla hodně, stejně jako představ a snů... teď? Teď je to naprosto jiné, můj život je jiný a já s ním. Nevím zda horší či lepší. Je prostě jaký je. Jsem za to vděčná, za všechny ty věci co jsem nedotáhla do konce, za ty rány, které jsem dostala i za lidi které jsem potkala. Někteří zůstali. Ti s kterýma sem svůj život spojovala stejně jako svou budoucnost zmizeli... Kam? Ani nevím.
Teď jsem máma na plnej úvazek. Minulý rok byl zvláštní. Ta třicítka donesla s sebou tolik změn a já je postupně rozdýchávala, ale největší pecku si nechala na konec roku. Trvalo mi pár dní překonat šok, srovnat se s realitou a říct si: "Tak jo, pojď! Bude to další jízda." A že bude... Ježíšek nám pod stromeček donesl spoustu dárků. Jedním z nich byl pozitivní těhotenský test... Když jsem u našich ty dvě čárky viděla lehce jsem rozdýchala infarkt, pak následoval záchvat smíchu. Bylo to tak vtipné, tak vzdálené od mého života a reality a přeci tak skutečné. Ok je mi 30 a budu podruhé mámou. Na pár let mám o zábavu postaráno.

Uf...vydýcháno, zpracováno...
Takže jaký je život ve 30ti? Samé překvapení, plný změn, zážitků a stresu :-) Teda aspoň ten můj.
Když jsem se o tom bavila s manželem jen se zeptal čemu se to jako divím. Když sem nechápavě koukala říkal, že těsně před 30 jsem mu vpadla do života já (on si mě do něj přivedl), poprvé začal uvažovat o tom, že se usadí a vysoukal ze sebe žádost o ruku...
No já si myslela, že to bude rok jako každej jinej. Jen prostě poprvé bude začínat trojkou. Už se těším na čtyříctku :-)