Když jsem se dívala na Čtyři v tom došlo mi jak málo vím o tom, jak můj muž vnímal porod a narození našeho syna. Vím, že to pro něj byl stejně emotivní zážitek jako pro mě, ale přece jen to viděl jinak než já. Náš syn si zaslouží mít zachované všechny vzpomínky na jeho velký den.
Jako každý den sem šel na 6 do práce. Slíbila si mi, že zavoláš jak si dopadla. Hned ráno jsem v práci řekl, že asi dnes budeš rodit. Takže na telefon sem nečekal jen já, ale celá firma. Asi v 9:30 zazvonil telefon a ty si volala, že už jdeš rodit ať okamžitě přijedu. Šel sem se rychle osprchovat, převléct a jel sem rychle za váma. V porodnici jsem nahlásil, že mi rodí manželka a chci jít za ní. Přišla si pro mě porodní asistentka a odvedla mě za tebou. Odpověděl jsem na otázky, které si nevěděla a díval jsem se jak měří ozvy srdíčka našeho Tadeáška. Spolu jsme šli do porodního boxu. Díval jsem se jak ti dávají tablety. Laďka se na mě povzbudivě usmívala. Odvedli tě pryč a já tě viděl znovu až v té malé sprše. Hrozně jsem se lekl, když i málem spadla. Znovu jsme se vrátili do porodního boxu. Ležela jsi ve vaně a já se díval jak se nahříváš. Byl jsem plný očekávání a netrpělivý. Čas pomalu utíkal. Když si měla bolesti stále jsem vedle tebe, držel tě za ruku a viděl jak trpíš. Byl jsem na tebe tak hrdý, že to zvládáš. Laďka tě neustále chválila. Mačkala si mi ruku a já viděl jak moc to bolí. Památka na to mi zůstala asi 14 dní. Nechápu kde si vzala tolik síly i po tom jak moc jsi zvracela a jak dlouho to trvalo. Bylo mi to tak líto. Chtěl jsem aby si to měla už za sebou. Doktor se byl na tebe podívat a řekl, že uvidí jak to bude za hodinu. Ta hodina byla dlouhá. Prosila si, že už nemůžeš. Když se vrátil, řekl jsem, že potřebuješ pomoct. Je to pro tebe těžké. Ať už tě netrápí. Svolil. Najednou bylo všude spousta lidí. Podepsal jsem papíry a byla jsi pryč. Laďka mě vzala na tu malou chodbu. Seděl jsem a jak nevěřím v Boha modlil jsem se. Měl jsem o vás strach. Pak vyšla Laďka a já se ptal zda to co tam křičí je náš Táďa. Když řekla ano byl sem dojatý a šťastný. Po chvilce mě zavolali do té místnosti vedle, kde ho měřili a vážili. Poprvé jsem ho viděl a plakal jsem. To je náš syn, toho budu vychovávat. Poprvé jsem si ho mohl pochovat. Ten pocit štěstí se nedá popsat. Říkal jsem mu:"Tádi vítej na světe, my se o tebe s maminkou postaráme. Miluju tě." Pak mi ho chtěli vzít, ale já jim ho nechtěl dát. Pak řekla, že nemůžu jít s ním na sál a že ho chceš taky vidět. Tak jsem jí ho dal a oni ho odnesly za tebou. Za chvilku ho přinesli na zpět. Šli jsme ho umýt a zabalit. Tadeášek plakal a nechtěl přestat. Sestřička říkala, ať na něj mluvím, že ho to uklidní. Tak jsem mu říkal, že je to dobré, už je s námi a bude to v pořádku. Přestal plakat. Sestřička říkala, že mě poznal po hlasu, že jsme na něj museli v bříšku hodně mluvit. Říkal jsem Tádi pamatuješ si mě? A on se na mě podíval a já věděl, že mě poznal. Ještě jsem si jej mohl chvilku pochovat. Pak jsme šli za tebou. Tebe odvezli na pokoj. Tadeáška si odnesli a mě bylo líto, že není se mnou. Přijeli vaši a já jim musel říct, že tě ten ten neuvidí. Všichni plakali a mě neustále vibroval telefon. Všichni nám přáli jak telefon, sms tak přes vzkazy na fcb. Mohl jsem jít konečně za tebou. Dát ti pusu, říct jak moc tě miluju a jsem ti vděčný za našeho syna. Byl jsem na vás oba moc pyšný a strašně unavený. Celý den jsem nic nejedl. Bylo půl desáté a já jel domů. Náš byt byl prázdný a já nemohl usnout. Stále jsem na vás myslel a na celý ten den. Byl to můj nejšťastnější den.
foto internet
Žádné komentáře:
Okomentovat