Muzejní noc Zlín

Zapomněla jsem se s váma podělit o jednu super akci. Teď frčí napříč republikou. Vřele ji doporučuji.
Když jsem v roce 2010 potkala svého manžela řekla jsem si, že mu Muzejní noc musím ukázat. Když jsem ještě žila v Brně spolu s ohňostroji na přehradě byla tahle akce moje nej. Dvě akce na které jsem se těšila celý rok. Ten rok jsme měli štěstí. Byl to první rok, kdy se tahle akce konala i ve Zlíně.
S manželem jsme šli na hvězdárnu, do Obuvnického muzea, do kanceláře podnikatele Bati (kterou měl v jezdím výtahu 21. budovy svitu), evangelického kostela, hrad v Malenovicích, Domu umění či se projeli historickým autobusem.
Letos byla tahle akce 16.5. a byla úžasná. Zahajovala Noc muzeí pro celou republiky. Navíc 15.5. dostali ocenění za výstavu o Baťovi. Ta je naprosto skvostná. Letos jsme toho moc nestihli, ale i to málo, bylo naprosto úžasné a z kulturního zážitku budu žít ještě nějakou dobu.  Letos jsme viděli super skupinu na hlavním pódiu, italského pěvce, novou knihovnu v 15. budově, onu již zmiňovanou výstavu o Baťovi, výstavu obrazů, výstavu o designerech ze Zlína.
Tady je pár fotek které jsem sdílela na instagramu v akci #nespimfotim.

Pochvala

Dnes se musím pochválit. Ano samochvála smrdí, ale ruku na srdce, pokud se nepochválíte vy nikdo jiný to neudělá.
Posledních cca 14 dní jsem se pustila do kynutých těst. Začala jsem českými buchtami. Jsou mňam, jen ještě piluju velikost (ty moje jsou jako 2-3 normální). Dnes jsem zkusila ovocné kynuté knedlíky. Celkem se povedly :-) No těsto mi víc připomínalo taštičky (na chuť), ale nijak to nevadilo. V lednici jsem měla broskve - 1/2 broskve = 1 knedlík. Momentálně mám v troubě croassany :-)
Musím ale i pochválit manžela, díky tomu, že vzal dítko ven a pomohl mi s horou nádobí jsem dnes stihla oboje. Podotýkám, že na mňam oběd jsme byli u tchánů. Manka dělala pečené kuře, rýži a salát.
Zítra k nám příjde návštěva. Našeho T navštíví kámoš M. Tak otestuju knedlíky i na nich :-D
Jinak aby jste si představili jak taková návštěva vypadá přikládám fotku z té poslední.

Šťastně uklizeno a 100 happy day

Nevím jak vy, ale někdy mám pocit, že na mě všechno padá. Bordel se hrne ze všech stran. Já uklízím, uklízím a uklízím, ale nikde to není vidět. Pak většinou rychle rezignuju. Mám pocit, že to nemá konca kraja. Děs. Utřu konferenční stolek a do 10min vypadá stejně jako předtím.
Tak jsem se rozhodla říct dost. Nejsem přece uklízecí četa a těch posledních pár měsíců co mi zbývá s T nebudu trávit non-stop šůrováním. Díky MK jsem našla projekt Šťastně uklizeno. Každý den dojde e-mail s pokyny co ten den uklidit. Na každý úkol máte 20min za který se dá stihnout. Doma máte furt hezky a nejste strhaní jak péro z budíky. Více info zde.
Tahle myšlenka se mi moc líbí. Jsem zvědavá jak mi půjde v praxi.
Jinak ještě k jinému projektu - 100 happy day. Poslušně hlásím, že dnes mám svůj 94 happy day :-) Což je super. Nebylo to tak těžké jak jsem si myslela i když krušné dny jsem opravdu měla. Fotila jsem hodně jídlo no prostě plný žaludek je základ toho abych byla šťastná, jasné nejdůležitější je zdravá rodina a mít lidi co vás milují, ale přiznejme si, že lásky se nenajíme. Snažila jsem se málo fotit své dva kluky, ale i oni jsou na dost fotkách, prostě ke mě patří. Hlavně malý mě každý den naštve i udělá šťastnou. Jsou i dny které bych bez manžela nezvládla. Prostě život, tak jak leží a běží. :-)