Včerejší den

Znáte ty dny které jsou totálně na nic? Vy se cítíte jako po srážce s kamionem a připadá vám, že i kdyby jste vyhráli ve sportce hlavní cenu tak to váš den nenapraví? Tak přesně taký den jsem měla včera já.... Nikdy bych nevěřila jak jednoduché bude takový den změnit. Koupila jsem pro manžela dárek k Vánocům a rozhodnutím, že jej doplníme o nějakou sladkost (tu co nejvíc miluje - čokoládu s chilli).

Když jsem u nás procházela obchoďákem myšlenky jsem měla úplně jinde většinou kdo do mě "nekopne" toho nevidím. Ven za mnou vyběhla nějaká ženská co na mě volala jménem. Ten obličej znám, jen odkud? Naštěstí mi to hned objasnila. Byla to holčina, kterou znám už pár let, ale tedy jen virtuálně. Potkaly jsme se na koníkovi ve skupině holek, které se začaly snažit ve stejnou dobu o dítě. Elen otěhotněla pár měsíců po mě. Teď má krásného chlapečka. Seznámila jsem se i s jejím manželem. A malý byl naprosto dokonalý. Nechal se pochovat a pomazlit, což všechny překvapilo. Dokonce mi udělal malá a když odcházeli poslal mi pusenku. Byli jsme spolu jen chvilku, ale ten malý naprosto rozzářil můj den. Bylo to stejné jako když potkáte slunce. Oni pokračovali v cestě Praha-východní Slovensko a my museli taky pokračovat v plánu dne.
Kamarádce jsme odvezli PFko, udělalo jí radost. Cestou za jinou kamarádkou jsme potkali kmotra našeho T. Další slunce toho dne. Kousek šel s námi. Jako vždy před koncem roku letěl a nestíhal. S T si stihli říct aspoň ahoj a popřát si krásné Vánoce. Pak další kamarádka s dcerou a fajn procházka.
Vyzvednout dárek pro mého tátu jsem už nestihla. Bylo mi to líto. Ovšem jen do chvíle než jsem otevřela schránku a našla tam vánoční přáníčko pro T.

Okamžitě ho musel prozkoumat a "přečíst" si ho :o) No a tenhle den co byl první naprosto na pikaču a skončil úžasně jsme uzavřeli posazením u sousedů a oslavou Vánoc.
Tak krásný pohodový poslední adventní víkend. My jdeme pokračovat v tom oslavování.

Kokosky

Náš T miluje kokosky. Já taky. Takže když prababička donesla v pátek kelímek cukroví v pondělí už v něm nebyla ani jedna. Překvapivě :o) A i když letos nepeču, tak kvůli nim jsem udělala výjimku. Takže jsem sbalila T a šli jsme k našim péct.
Receptů na kokosky je spousta. Někdo je míchá nad vodní lázní, jiný přidává tvaroh či citrón. Já volila jednoduchost. Nebudu je dělat složitě, jelikož i napoprvé chci aby se to povedlo. Takže jsem našla úplně ten nejjednodušší recept který existuje, je dobrý a pustila se do pečení.

Kokosky
4 bílky
160g moučkového cukru
160g kokosu

Ušlehejte bílky s 80g cukru s tuhého sněhu. Ve vedlejší misce smíchejte 80g cukru a 160g kokosu. Do sněhu přidáváme po částech směs cukru a kokosu, lehce vmícháváme. Pak lžičkou klademe na plech.
Já směs naplnila do sáčku a na plech dělala bobky.
Doporučení je péct na 80°C asi 45min.
Klidně to tak péct můžete, ale to není nic pro mé nervy, po asi 30 min jsem zvedla teplotu 110°C a druhý plech jsem pekla už na 130°C. Prostě nemám nervy a hlavně čas sedět u trouby půl dne.

Ano vypadají jako bobky. Ovšem neskromně musím podotknout, že jsou mňam. Ano jednoduchý recept na kterém se nedá nic moc zkazit a chutná všem. Jen poznámka, příště peču z dvojité dávky. Jelikož se jich už dost sežralo.
Děkuju tomu kdo ho vymyslel :o)

Uuuž je tu pohodička

Už je tu čas Vánoc. Ten je tu teda již několik týdnů, ale v těchto dnech se u nás rozvinula i pohoda. Hezky se u nás doma natáhla a ubytovala.
V neděli jsme nazdobili stromeček. Ano již v neděli a úplně mimo tradice. No a co? Komu se to nelíbí ať mi p.del políbí... T se letos bojí stromečku jak čert kříže. Nevím proč, ale pomalu se to snažíme odbourat. Snad se to povede. Aspoň v to tiše doufáme. Pokud se nezadaří tak stromeček poputuje zpět do krabice. Letos je náš stromeček barevný (loni byl zlatý) a i přesto, že jsem se zamilovala do úplně jiného stromku ten náš považuju za úžasný. Je totiž zdobený s láskou.

Všechno se nějak zpomalilo a uvolnilo. Doma se nám střídá jedna úžasná návštěva za druhou. Já vařím, peču a neuvěřitelně dobře se u toho bavím. Krom dárečku pro manžela mám téměř všechny dárky koupené. Ve čtvrtek je zabalím a budou čekat na Ježíška.
Ježíšek u nás teda byl, donesl mi dvě úžasné knížky a kávovar, který jsem si dlouho přála. Dokonce i v mé milované červené barvě, takže ráno začínám café latte :o)
Jo a co se týče toho pečení, tak se nenechte zmást. Nepeču cukrové i když jsem původně chtěla. Peču bábovky a jiné koláče k odpolední kávě, jen teda teď víc vymazlené. Rozhodla jsem se teda udělat jednu výjimku, ta se týká kokosek. Ty upeču u našich už zítra. Já i T je milujeme. Všechny které nám napekla prababička jsme už snědli. Poctivě se přiznám, že půl na půl. Co se týká zbytku cukroví, tak tím nás zásobí babičky, prababičky a pekárna :o)
A ještě jedna důležitá věc nás čeká zítra, malý má rok a půl :o) Jdeme na prohlídku k paní doktorce. Těším se na to až nám poví jak moc vyrostl a snad i něco málem nabral. Předáme jedno z posledních PFek. Uděláme procházku s babičkou a krásný den. Vy si ho taky užíjte.

Být Ježíškem

Každý z nás se na pár dní v roce nebo na pár hodin promění v Ježíška. Přemýšlíme a vymýšlíme co dát těm lidem které nejvíc milujeme. Když jsem Ježíškem já, tak největším problém je obdarovat manžela. Teda to jsem si myslela do včerejšího rána. Omyl! Největší problém je obdarovat syna. Je mu rok a půl. Takže by člověk neřekl, že to bude něco těžkého. Loni to byla hračka. Hrál si s každou hračkou a bavil ho hlavně papír. Žádná hračka nebyla špatná a žádná nebyla taky nej. Ani letos nepočítám s tím, že by s nějakou hračkou praštil a nezajímala ho. Ovšem letos viděl jedno auto. Hrozně se mu líbilo video a my ho viděli doma za jeden den asi 100x. Když jsme se byli podívat na autíčko v prodejně byl T stále nadšený. Směje se na něj a tleská mu. Vidíte na něm tu radost co má.
Minulý týden jsem prošla většinu hračkářství. Mají ho jen ve dvou a ceny 1500,- a 1700,- mě dostaly do kolen. Co bych ovšem pro své dítě neudělal/nekoupila. Manžel ob-koukl net a našel autíčko za 1100,-. Pohoda. Uložím stránky a v pondělí objednám. Ouha, chybička se vloudila. V pondělí jsem sedla k pc, zapla, naskočila stránka a na ní drobným písmem VYPRODÁNO.  Začalo mé hledání. V pondělí jsem našla dalších 5 e-shopů a všem 6 poslala e-mail. Odpověď vždy skoro stejná (mám tušení že na to mají šablonu): Bohužel autíčko není skladem, velkosklady jsou prázdné. Není možnost ho naskladnit. Letos již nebude. Skladem bychom ho mohli mít koncem ledna. No to je mi platné jako mrtvému zimník. Takže dneska další kolo. Dalších 6 obchodů a dalších 6 stejných odpovědí.
Jak to tedy dopadlo? Nevzdala jsem to. Ano ráno jsem to oplakala. Bylo mi líto, že můj syn si něco poprvé přeje a já neschopná matka jsem mu nebyla schopná to sehnat. Pak sem si dala kafe a trochu se pochlapila a zkoušela to dál. 13-tá byla jedna paní. Měla jeden kus na prodej, cena slušná a paní má i slušné hodnocení. Poslala jsem mail jestli auto má a dělá to co potřebuji. Aby to nebylo tak jednoduché jsou dva typy toho auta a navíc mluví, takže ho potřebuju v čj. Paní napsala, že má a já poslala platbu. Auto je do pátku doma, snad.
Není jednoduché být Ježíškem, kor když to jako já necháte na poslední chvíli. Ovšem co bychom neudělali pro ty co milujeme. Těším se jak syn auto rozbalí, jak se mu rozzáří oči a bude do korby rvát zvířátka z plyšbendu, které tak miluje. Mám o vrásku a pár šedivých vlasů víc, ale to neva jsem spokojená jelikož mě hřeje ten pocit štěstí co bude T mít. Vám přeju ať dárky sháníte líp než já a hezký večer.

Zapalte svíčku

Dnes nečekejte nic veselého ani závratného, jen jednu prostou žádost.
Dnes 8.12.2013 je Světový den památky zesnulých dětí. Prosím proto zapalte svíčku a myslete na děti, které neměly štěstí. Štěstí pořádně tento svět poznat a prozkoumat.
My doma zapálili svíčku, za to naše miminko, které nemělo ani šanci se narodit. Přemýšlím jaké by to bylo kdyby se to tehdy povedlo jak mělo. Myslím na všechny ty malinké stvoření, které ani neznám a neměly tu šanci. Na andílky kamarádek a na kamarádky, které stále bojují se smutkem. Na všechny ty nešťastné rodiče a přeji jim hodně síly. Asi čím je dítě větší tím je to těžší, ale člověka nemůže potkat nic horšího než to, když příjde o své dítě....
Nejsou slova, která by dobře popsala tenhle smutek, takže dnes budu raději mlčet.

Jarmark

Loni jsme založili novou tradici jako rodina. Byli jsme poprvé na jarmarku, který se koná v Malenovicích na hradě. Manželova rodina na něj chodila už dřív, já ovšem neměla ponětí, že se tam něco takového koná. Je hezký, člověk tam koupí ručně malované baňky, různé vánoční dekorace, přáníčka, věcičky ze dřeva či kovu, polštářky atd. prostě jako na každém jarmarku.
Tchýně loni koupila pro T k Mikuláši ručně kreslenou baňku. Na jedné straně obrázek a na druhé jméno a rok. Jsou krásné. Loni měl se stromečkem, letos má další s vláčkem.

Včera když jsem hledala na netu pozvánku na tuhle akci (potřebovala jsem si ověřit čas), našla jsem tuto fotku.

Ano je to D jak hlídá spícího T v kočárku :-) Ani se nepochlubil, že je někdo zvěčnil. Loni to celé T prospal. Letos aby byla změna tak taky :o)) Naštěstí jsme se ještě jednou na hrad vraceli pro jednu baňku jako dárek a T se probudil, takže nakonec všechno viděl. Vítr mu nevadil, ale sníh ho nějak neoslovil (pěkně ječel). Ovšem tohle zimní počasí má výhodu, konečně jsme vytáhli zimní botky s beránkem a kombinézu, T byl frajer.
Jelikož jsme byli opravdu hodní dostali Mikuláše....babičky nás opravdu rozmazlují. Navíc mám pocit, že mi mamka-tchýně čte myšlenky, jelikož dnes jsme stáli před zavřeným květinářstvím a já tam obdivovala krásné vánoční růže s tím, že nějakou "nutně potřebuju" a vzápětí mi ji nadělila :o) Je malinká, přesně na náš malinký jídelní stůl, ale je krásná :o) Mám zlaté maminky xo) Tak doufám, že vás dneska taky někdy tak krásně obdaroval jako nás a sobotu jste si užili poklidně s rodinou.

Advent = útlum

Poslední týden jsem vás dosti zanedbávala, ale to víte advent. Příjde mi, že lidi místo toho aby se hodili do pohody začnou šílet. Dělají úklid, pečou, shání dárky a lítají jako šílení. Ovšem u mě to tak není. Hodila jsem se do pohody, no stres. Přece se z Vánoc nepo.... (každý si doplní sám). Ano taky budu péct, kupovat dárky a taky jsem uklízela, ale jak říká moje maminky jsem příliš flegmatická abych se honila.
Minulý týden jsem část bytu uklidila, tento týden zase kousek a už jen kuchyň a mám hotovo (výhoda malých bytů je, že mají málo oken a úklid netrvá dlouho). Nalepila jsem na okna vločky, přidala obrázek zasněžené krajiny a na dveře pověsila věnec. Tím jsem až do včera měla klid. Večer jsem nemohla usnout (příliš kávy v jednom dni). Takže jsem nachystala veškeré fotky na vyvolání a když jsem ani pak nemohla usnout pokračovala jsem. Přišel na řadu blok a propiska (miluju papír). Napsala jsem seznam dárků a jako bonus i to kde je seženu. Ovšem i to bylo málo, tak jsem promýšlela kdy co koupím a kdy který dárek vyrobím. Pak jsem si vzpomněla, že jsem chtěla péct, tak jsem promýšlela co a kdy upeču. Nakonec jsem začala usínat ve chvíli, kdy se T začal probouzet :o) Klasika.
Dnes jsem prošla fotoblog jedné holčiny, která úžasně vaří (tím to děkuji Kájo) a promýšlela co na Štědrý den uvařím. Zjistila jsem, že toho budu muset udělat víc, jelikož T nemůže být bez oběda. Aby jste to pochopili. Jsem zvyklá nachystat v 9 velkou snídani a pak obědo-večeříme kolem 16h. Jenže T jí kolem 8:30 a ve 12 už má oběd...jenže letos má jíst s námi. No asi dostane svačinku, já udělám menší snídani a budeme obědvat dřív. Hold se bude na Ježíška dýl čekat než normálně. Tu svačinku musím promyslet, ale jeden nápad by byl.

Takže menu na celý Štědrý den:
snídaně - lívanečky s marmeládou a zakysanou smetanou
svačina -  rozmixovaný banán+mrkev+oříšky+rozinky
oběd - krémová polévka ze žlutého hrachu s kozím sýrem a chlebovými krutonky
           bramborový salát s jogurtem - s kuřecím řízkem
                                                       - s pstruhem pečeným na citrusech
                              a pro dospělé růžové vínko nebo likér z ledových kaštanů
           dezert bude domácí pribináček s horkým ovocem

Co se týká večeře tak se u nás většinou opakuje oběd :o) Ještě tohle meníčko ukážu drahému (ale až bude najedený ať mi neposlintá celý pc) a připíšu potřebné věci na nákupní seznam.
Jinak ještě jsem chtěla poděkovat, že vás tady bylo za první měsíc 2105. DÍKY!
A nezapomeňte je advent = pohoda :o)

Začíná advent

Celý týden byl D dlouho v práci. Včera dorazil až kolem 8 večer. Takže i když jsem mu přes týden slíbila něco sladkého k výročí nic z toho nebylo. Dnes jsme jen relaxovali a užívali si jeden druhého. Dnes měl D dovolenou. Nachystala jsem oběd a oba kluci si pochutnali. Po obědě si zdřímli a já šla péct.

Sliby se přeci mají plnit. Upekla jsem dort co klame tělem. Vrátila jsem se asi 10min po tom co vstali. D se na něj hned vrhl a já sklidila úspěch. Jsem ráda, že jsem mu mohla pátek trochu zpříjemnit. 

Pak jsme šli na rozsvěcení stromečku. 

Fotky jsou rozmazané ale co by jste chtěli z mobilu. Na stromečku jsme potkali spoustu známých a babička si užila našeho T :o) Ten hrníček je mojí sestry a je na něm text: Pomáháme potřebným. Jelikož ať jste si koupili cokoliv všechny penízky půjdou dětem co mají rakovinu krve. Moje sestra přispěla za celou rodinu s její konzumací svařáku :o) Teď T dělá kupa kupa jak on říká (koupe se) a půjde do peřin. Já si jdu užít klidný večer s manželem. Krásný sladký večer i vám ;o)

Dort co klame tělem

Jelikož je pátek a někteří měli těžký týden (i když s krásnými chvilkami) trošku si ho osladíme. Nevím už kde jsem na tenhle recept byla. Jediné co si pamatuju, že už tehdy jsem si ho upravila. Nevím jak vy, ale já mám ráda jednoduché věci plné chutí. Poprvé jsem ho manželovi dělala, když jsme spolu chodili. První společné narozeniny (ty jeho). On miluje čokoládové dorty. Čekal ho a já ho chtěla malinko potrápit :o) Proto jsem vybrala tenhle dortík. Tenhle týden jsme měli výročí a jelikož je věčně zavřený v práci, tak sem neměla čas. Dnes s T spali a já pekla.

Na dortík potřebujete:

Piškot:
4 vejce
4 lžíce cukru
4 lžíce mléka
5 lžic polohrubé mouky
100g čokolády,aspoň 70% (já dávám vždy celou čokoládu, teda 200g)
1 lžíce másla
2 lžíce ořechů
1 prášek do pečiva
Náplň:
1 sladké salko
Poleva:
1 šlehačka ke šlehání(200ml)
1 ztužovač šlehačky
1 pomazánkové máslo nebo lučinu (200g)

Postup:

Žloutky,cukr a mléko ušleháme,přidáme rozpuštěnou čokoládu a roztopené máslo. 

Pak mouku,prášek do pečiva,ořechy a sníh z bílků.

 Nalijeme do vymazané formy a pečeme. Při 180°C asi 25 minut.

Salko si předem uvaříme. Asi 2,5h v uzavřené plechovce,ponořenou ve vodě (plechovka musí být neustále pod vodou aby plechovka nevybuchla). Necháme vychladit. Dort rozřežeme (nejlíp se to dělá tak, že dort po obvodu nakrojíme nožem - uděláme rýhu a pak do ní "nasadíme" nit, táhneme směrem k sobě, jde to hladce) Naplníme karamelem ze salka. Ušleháme šlehačku se ztužovačem,pak přidáme pomazánkové máslo a znovu ušleháme. Vzniklou hmotou použijeme jako polevu dortu (já dala dnes jen jednu šlehačku a asi 100g lučiny, když nemáte lučinu dejte gervé, pomazánkové máslo či něco podobného).

Já dnes pekla ve formě která má 31cm ideální 26cm. 

Zvláštní den

Dnes je pro nás zvláštní den. Ne, není státní svátek ani nic podobného, přesto je to pro nás jeden z nejdůležitějších dnů. Nedá se porovnávat s žádným jiným. Náš život se 26.11. změnil. Je to přesně 731 dní. Je to přesně 2 roky a pár hodin co jsme si s D řekli ANO. To ano co mění příjmení i život.
Pamatuji si to ráno, nemohla jsem dospat. Seděla jsem už od 4:30 u tv a koukala na nějaký seriál. Pak umýt vlasy a hurá ke kadeřnici. Káva z automatu a vyřešit propadlou občanku svědkyně. Pak vizážistka, fotografka, svědkyně a celý ten kolotoč. Nepřipadala jsem si jako nevěsta. Až když sem odcházela ze dveří rodičů. Otočila jsem se, podívala se do zrcadla a cvak. Viděla jsem nevěstu, krásnou ženu a za ní tatínka. Byla to chvilka než mi cvaklo, že ta žena jsem já. Jsem nevěsta a za pár chvil řeknu to ANO. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem na radnici vyšla schody a viděla úžas svého muže. Pocit, který vynese každou ženu až do nebe jelikož jí říká jak je krásná. Nepamatuji si co říkala oddávající, jen to jak mě D svírá mou ruku. Že on mi navlékl prstýnek hladce a já s ním bojovala. Nepamatuji si proslov našeho svědka, ale ten příval emocí a slz, které ve mě jeho slova vyvolala. Pamatuji si malinko těžkopádný první tanec a neuvěřitelně lehký krok našeho svědka. Pamatuji si jak jsme opakovali novomanželský polibek, jelikož byl moc rychlý :o) Pamatuji si nervozitu mého táty a slzavé údolí mé sestry. Ze svatby máme úžasných 642 fotek (práce úžasných fotografů) plných nezapomenutelných okamžiků. Spoustu vzpomínek, které si budu pamatovat i jako stará a snad je jednou stále dokola budu povídat i našim vnoučatům.
Kdo říká, že je manželství sranda kecá. Je to boj. Bojujete každý den svého života. Někdy to jde samo občas to drhne. Někdy hubou ryjete zem a jindy jste v nebi. My byli dole, hodně dole. Byly chvíle kdy jsme mysleli, že to nezvládneme, ale zvládli jsme. Život nám dal něco, oprava někoho úžasného. Našeho syna T. Cokoliv úžasného život vám dá za to musíte bojovat. To my děláme. Pokud můžu říct, tak momentálně s větší úspěšností a větším klidem.
Dnes jsem vám sem chtěla dát recept  fotku dortu co klame tělem. Manžel ho měl dostat k výročí, ale jeho upečení (i když je snadné) jsem nezvládla. Bylo toho moc. Jak pro nás s T tak i pro D v práci. Takže naše malá "oslava" se přesouvá na víkend. Ale abych vás neochudila úplně dávám sem jiné fotky. Naše fotky. Fotky z posledních let co jsme spolu a pár fotek ze svatby.
Krásný večer a hezkou noc :o)

Strach

Být mámou a tátou není jednoduché. Rodičovství vás změní. Vlastně vás změní už pouhá informace, že jsou na testu dvě čárky. U nás to bylo malinko jiné, ale ne o moc. Zmocní se vás strach se kterým bojujete až do posledního svého dechu.
Pamatuji si jako dnes, den kdy jsem T viděla poprvé na ultrazvuku. Byla středa, klasický podzimní den i pršelo. Měla jsem pocit, že nebe pláče nad tou ironií. Začalo to prvním strachem a pokračovalo.
První strach - bude naše rozhodnutí správné? Co je vlastně dobře a co špatně?
Strach bude dobří rodiče?
Strach bude mu tlouct srdíčko.
Strach nebude mít nějakou vadu a bude z něj zdravé miminko.
Strach bychom vydrželi 2v1 až do termínu.
Strach z porodu, jestli to zvládnu.
Strach dokážeme se o něj postarat? Nebude nešťastný?
Strach z jeho bolestí.
Strach z jeho pláče.
Strach z toho, že je nešťastný.
Strach z toho, že mu nedokážeme pomoci.
Strach z první nemoci.
Strach z první první boule či poranění.
Strach z prvního odloučení.

Bojíme se, často a vlastně neustále. Pamatuji si jak T poprvé spadl a rozkousl si ret. Kolik krve z toho bylo a jak moc jsem se lekla a bála. Bojíme se všeho neznámého a bojíme se o ty které milujeme. U dětí je ten strach dvojnásobný. Jelikož je milujeme a je to poprvé. I když máme dětí víc, vždy je to poprvé, jelikož každé je jiné. Každý den se o ně bojíme a tenhle náš strach ať už je nepatrný nebo velký překonáváme. Zatím T chráníme nebo se o to snažíme, ale brzo příjde doba kdy jen budeme stát opodál a pozorovat. Stát za ním a když bude zase jednou padat snažit se ho chytnout. Budeme doufat, že vše co se ho snažíme naučit a láska, kterou mu dáváme mu k něčemu bude. Že si aspoň něco z ní zapamatuje a jeho pády to zmírní. A náš strach? Ten se snažíme nevnímat, dělat že tu není. Říkat si, že všechno bude dobré, protože ono bude a je. Každý den mě o tom přesvědčí jeho úsměv, pusa či objetí od něj....

Víkend

Tenhle víkend jsme se rozhodně nenudili.
 Pátek začal klasicky tedy až na to, že byl D dlouho v práci.
 V sobotu šel do práce zase a pak na hokejbal. My s T jsme ho čekali u tchánů. Hezky jsme se s mamkou prošli a T se aspoň trochu vyspal. Za to naše noc byla dlouhá. T nemohl spát. Lépe řečeno nemohl usnout, takže od 2-4:30h byl vzhůru to s ním D vstal a válčili spolu. Já aspoň ležela.
V neděli jsme byli opět na obědě u tchánů (no nemám já se dobře? :-) a pak šli v tom hnusu domů. T se celý den v jídle jen rýpal a já věděla, že nás čeká další dlouhá noc. Před 19h najednou přišel a měl vrchní část bodynka celou od krve. Neplakal, vlastně mi to přišlo jako bych měla halucinace. Jenže neměla a mě to dost vyděsilo. Než jsem se podívala do pusenky, rostou mu stoličky. Večer si dal mlíko a šel si lehnout. Před 22h vstával, rozjelo se mu nachlazení a ta stolička je velká, tak ho zlobí. Navíc byl celý propocený. Dostal trošku mlíka s paralenem, na polštář jsem nastříkala sprej od Justu a pak ho víc jak hodinu uspávala. D sem málem zabila, jelikož si stěžoval že on CHUDÁK neuvidí Sabres. Naštěstí když vznášel svou stížnost měla jsem v náručí plačícího T. To jediné ho uchránilo před letícím předmětem (nikdy sem po něm nic nehodila, ale včera bych neodolala). T chrápal jelikož má rýmu. D taky chrápal, ale znatelně víc než malý. V noci jsem opět skoro nespala. Neustále jsem T kontrolovala a ten se neustále vrtěl a když nechrápal tak mrčel.
Ráno dostal zase mlíčko a spal asi 2h. Celou dobu do mě kopal a převaloval se. D šel do práce a já pro změnu zastavovala krev co se mi spustila. Nevím jak u vás, ale u nás sněží (jaké překvapení koncem listopadu) a fouká nechutný vítr. Ten mi teda vadí a navíc mi z balkónu odfoukl dvě bodyna. Ještě že mi neodletělo povlečení, to už by mě naštvalo. D poslal zprávu, že nemůže najít klíče. T tu chodí a neustále poplakává nebo kňučí. Nic nechce, nic ho nebaví a všechno špatně...i děti mají své dny. Jediné u čeho chvilku vydrží je knížka se zvuky ze závodů aut. Neustále slyším túrování motorů, potlesk diváků atd.. Jedním slovem paráda.
Takže tak vypadá víkend rodičů malého dítěte, ale abych nekončila tak pesimisticky tak dnes je to 730dní od naší svatby :-) Zítra to budou přesně dva roky ♥

Santa x Ježíšek

Poslední dobou většina mého okolí řeší tuhle otázkou: Santa nebo Ježíšek? Asi je to tím, že spousta lidí má děti :o) Tak jsem přemýšlela co řekneme našemu T. Je sice ještě maličký, ale s tím jak roste to bude brzo aktuální téma i u nás.
Často se setkávám s dvěma názory. Santa je z USA  a proto u nás nemá co dělat. Jestli to tak je, tak nechápu proč se každé Vánoce dívá 90% republiky na Mrazíka, ten je přece z Ruska. Ježíše je naopak mimino z chlíva jak by rozneslo tolik dárků.
Proč je ale potřebujeme? Proč dětem musíme lhát? Rozhodli jsme se, že my lhát nebude. Možná mu ukradneme tu euforii, ale zároveň i ten pocit zklamání a ten jednou příjde.
A co tedy řekneme? Prostě a jednoduše. Bylo jednou jedno miminko. Narodilo si sice v ušmudlaném chlívě, ale přineslo lidem svobodu, naději a radost do srdcí. Každý rok si ho na Štědrý den připomínáme. Tento den je dnem kdy se narodil. Jmenuje se Štědrý, aby lidem připomínal co jim Ježíšek dal. Vzpomínka na něj rozsvítí v našem srdci malou jiskřičku. Lidé v tomto čase jsou k sobě hodnější a lepší. Koupíme pro své milované dárečky, zabalíme je a dáme pod stromeček. Je jedno co dostaneme, důležité je, že na nás myslel někdo kdo nás má rád. Tebe miluje spousta lidí a proto máš tolik dárečků pod stromečkem. I když jsou to občas jen drobnosti, ale to není podstatné.
Já vím je to složité. T je malinký. Ale jednoho dne to pochopí a příjde nám to lepší než krásná lež....

Pracovní stůl

Dnes sem viděla fotky pracovních stolů. Tady: pracovní stůl u fotografky Katky Faltýnkové. Ptala/ptá se lidí jak vypadají jejich pracovní stoly.

Než sem šla na rd byl můj plný papírů, sešitů, pastelů a tužek... teď co jsem skoro 2 roky doma se má situace dosti změnila. Pracovní stůl jsem vyměnila za hrací deku a kuchyňskou linku. Na té je věčně při mém vaření stejný bordel (ano bordel jinak to nazvat nejde) jako býval na mém pracovním stole. Neumím pracovat v uklizeném prostředí. Nefunguje mi pak mozek ( a manžela to hrozně točí). Jedu podle hesla: pořádek je pro blbce a inteligent se i v bordelu vyzná! No nevím zda to heslo budu razit i za 10 let až budu po T požadovat aby si u sebe uklidil. Budu za tu trapnou matku co furt prudí.  

Každopádně že na pracovním stole může být cokoliv nebo lépe řečeno kdokoliv vám hned dokážu :-)

A takhle mi pomáhal péct bábovku, jen abyste jste si nemysleli, že na lince sedí a kýve nohama.

Takže hezký den vám přeju, já si v klidu dopiju kafčo, T spinká (nebojte v posteli) a půjdu uklidit ten můj dnešní binec do kuchyně :-) 

Pizza podle maminky

Jako každý měsíc i tento jsem koupila časopis Maminka, s D jej čteme oba. Poprvé jsem se rozhodla, že i něco uvařím. Teda vařím skoro každý den, ale nikdy ne podle tohoto časáku. Tenhle měsíc je jedním z receptů i recept na pizzu.
Píšou, že 4 porce, což tak odpovídá, když tím budete krmit děti tak se jich nají i víc. Peče se to dle trouby prostě až je to zlaté, já u toho uspávala T takže některé jsou zlaté o trošku víc než bylo původně v lánu, ale co už.

Na těsto:
500g hladké mouky
20g čerstvých kvasnic
1kávová lžička cukru moučka
2kávové lžičky soli
5polévkových lžic olivového oleje

Postup:
V troše vlažné vody s cukrem necháme na teplém místě vzejít kvásek. V míse promícháme mouku se solí. Přidáme kvásek, olej a hněteme. Postupně přiléváme 300-350ml vlažné vody. Jakmile se z těsta vytvoří hrouda, přendáme ho na pracovní desku a hněteme tak dlouho než přestane lepit. Bocháne přikryjeme utěrkou a necháme ho 2hod kynout. Pak si těsto rozdělíme na menší části z kterých tvarujeme mini-pizzu.
Pečeme při 180°C asi 10-15min.

Mé úpravy receptu -  mouky jsem dala 250g klasické hladké a 250g hladké špaldové (to je tak když si to nezkontrolujete před pečením. Olej sem tam nalila klasický ne olivový, já ho na pizze moc nemusím. Vodu sem tam nalila všechny tzn. 350ml. Těsto jsem hnětla i po utvoření hroudy dál v míse vařečkou, nechtěla sem si zadělat celou kuchyň. Je fakt, že 3/4 hnětení odvedl manžel, je to celkem makačka. Jo a kynulo jen 30min, prostě sem přečetla recept až těsně před akcí a kvůli těstu manžele nenechám umřít hlady.
Chybí tady popis co si dát na pizzu, ale ten sem nedávám, vy víte co máte rádi. My na ni dnes měli v různých kombinacích : kečup, chilli, tvrdý sýr, hermelín, šunku, vysočinu, klobásky, rajčata, kukuřici....

Nedělní procházka

Tak aby jste si nemysleli, že jen sedíme doma na prdeli nebo se vozíme autem,  chodíme i na procházky. Ta nedělní měla 7km a bylo to fajn. Tedy až na její závěr kdy jsme šli po tmě. Naštěstí až ke konci.
Ovšem měla bych to vzít od začátku. Neděla byla u nás plná mlhy a celkem hnusná. Rozhodli jsme se zajít na hřbitov zapálit svíčku mému dědečkovi a pak jít procházkou k tchánům. Vyjeli jsme mhd ke krematoriu, zapálili svíčku (příště musím udělat kontrolu zapalovače, oheň sem si musela vyžebrat, ať žijí sirky). Prošli jsme se po hřbitově, ten ve Zlíně je opravdu krásný jelikož je uprostřed lesa. Od něj jsme šli směrem k majáku a napojili se na stezku zdraví :o) Už když jsme vyjeli mhd nahoru po mlze nebylo ani památky a krásně svítilo sluníčko. Vidět ho pak zapadat za stromy byla prostě nádhera. Po stezce zdraví jsme došli k hradu v Malenovicích a od něj je to k tchánům co by kamenem dohodil.
Jak sem již psala ke konci procházky nás znovu potkala mlha a tma, ale to nám nevadilo a naši nedělní pohodu nám nezkazilo.

Jinka dneska má náš T 1 rok a 5 měsíců. Je to velkej chlap. Milujeme tě!

Cestování aneb včerejší Praha

Včera jsme s T jeli na výlet do Prahy. T byl jediný chlap v autě. Cestujeme rádi a snažíme se i často, ale do Prahy nebo dál bych příště jela raději vlakem. Sice je cesta vlakem delší, ale zdá se mi že ji T zvládá líp. Ta autosedačka, která omezuje jeho pohyb (na což on není zvyklý) mu vyloženě vadí. Každopádně jsme cestu přežili. T se po cestě i trochu vyspal.
Přijeli jsme na Chodov a jeli metrem (jen já a T) až na Ládví. Super bylo to, že obě stanice mají výtah, jelikož po zkušenosti z loňska jsem se právě stanic bez výtahu bála. T se metro líbilo. Tedy řekla bych, že víc  než metro, tak ty ženské v něm. První mával a dělal oči na paní kolem 35let, která mu to opětovala (jako všechny ženské) a pak na 20letou holčinu. Celkem sranda. Milovník náš velký. V cílové stanici nás čekaly holky. Tedy milovaná V s maminkou L :o) Je zajímavé, že T miluje holky s dlouhými vlasy a když jsou blond nespustí z nich oči. Jenže teta měla smůlu. Hold na jeho milovanou V nikdo nemá. Pusinkovat se nechtěl. Dnes mi oslintal celou obrazovku pc, když viděl fotku V a prej ženský nevědí co chtěj. Jak je vidět na malém, chlap je na tom stejně :o)
S holkami jsme si užili oběd, spánek i odpolední rozdávání Ježíška (to manžel říkal, že chodí jen v prosinci - poučení nevěřte chlapům), hraní si i svačinu. T se všechno moc líbilo. Byl fascinovaný hračkami co má V. No jo my panenky ani růžové hračky nevedeme. Bylo to super. Malá je jako správná ženská krásně upovídaná. To T skoro nemluví :o( i přesto si ti dva krásně rozumí. T se choval k V překvapivě hezky a jednou nechtěl všechno co má někdo druhý.
Poději odpoledne jsme měli domluvené setkání u koně. Tentokrát s tetou L a malým M. Tetu jsme nějak během jejího těhotenství nestihli, tak jsme se na ni i malého moc těšili. Bylo úžasné vidět zase jednou tak malé miminko. M je tedy velký frajer, ale všichni kdo jsou mladší než T mi přijdou malincí :o) U Paula jsme si daly zákusek a kávičku (kluci měli půlnoc), takže jsme měly čas si i povídat. Na to jak T dlouho spal byl celkem oštarný. Procházka po Václaváků a hlavně trhy se mu moc líbily. Měli úžasné závěsné hračky na pérku. Vzducholoď ho přímo uchvátila (a za pár kaček), jenže autíčko žádné nebylo, škoda.
Bylo nám krásně. Užili jsme si tety i kamarády, prošli se Prahou, projeli metrem a v 20:20h jsme se vydali zase na cestu domů. Doma nás čekal tatínek. Odpočatý T dělal doma asi hodinu bugr než zaplul do postele. Ráda bych řekla, že mám plno fotek. Bohužel vás zklamu. Nemám. Telefon se vybil a já mám pár fotek T z metra. Ovšem hodím vám sem aspoň dvě kde je T s V. Fotila teta. Jedna je z restaurace kde jsme obědvali a druhá z rozbalování dárků po spánku.

A jelikož teta L pekla, dostali jsme domů výslužku (T měl snídani). Navíc jsme si přivezli zbytek oběda z restaurace, takže já jsem se mohla dnes jen válet, s T jsme mohli 3h po obědě spát a D se o nás staral :o) Jinak velký díky tetám za krásné dárečky, které si T dovezl domů. Takže tak báječně jsme se měli a těšíme se na příští výlet :o)

K.O.

Dneska je den na nic. Tedy oprava ne na nic, ale na spaní. Když jsme včera vyšli v 8 ráno z baráku krásně svítilo sluníčko a i když byl T unavený měl dobrou náladu. Dnes v tu samou hodinu to byl hnus. Venku mlha, mrholila a byl to jeden z těch dnů co chcete být v posteli. Jenže my s T měli jiný program.
Hon za dárky. Už včera jsem se snažila sehnat dárek pro T holku. To co by si pravdu přála a udělalo jí to radost. Jenže 2h běhání po Zlíně a výsledek? VYPRODÁNO. V celém Zl ani jeden slušný xylofon. Buď šmejdy nebo nic :o( Dnes druhé kolo a malinko lepší výsledek. Koupili jsme knížku plnou princezen, malou drobnost a napsala jsem dopis pro V. Takže mám hned lepší pocit. Zítra odpoledne plánujeme relaxační procházku a koupi hlavního dárku.
Jelikož jsem na dnešek spala 9hodin, vypila 2kávy a byl totálně mrtvá, těším se do peřin. Ráno T vstával před 5hodinou. Vypil mléko, rozloučil se s D a dělal tu hodinu bugr. Aspoň to odhaduju podle toho bince tady, jelikož já byla tak mrtvá, že mě to neprobudilo. To se mi stalo naposledy v porodnici. Ovšem pak byl zbytek dne hrozně hodný a roztomilý. Teď už zase spinká :o)
Jo a stihli jsme dnes ochutnat super makronky v Candy shopu i jejich muffiny :o) Čokoládová makronka byla mňam a doporučujeme ji ochutnat.

Včera a dneska

Začnu tím včera....měli jsme s T plodný den.
První dojdu do lékárny a nedokáži si vzpomenout co tam vlastně chci, lépe řečeno jak se ty vitamíny jmenují. Pak volám k mudr abych se objednala. Po ukončení hovoru si vzpomenu, že jsem objednaná na středu v 10:50h...jenže kterou středu? Volám znova, myslím, že jsem je tam celkem pobavila.
Odpoledne mě T a D čekají v nákupním centru. Potřebuju skočit do knihkupectví. Ještě mi chybí knížky pro T k Mikuláši, část dárku pro kamarádku Viki a dárek pro kamaráda Míšu. Vyjedu po eskalátorech do prvního patra kam sem byla směrována. Jdu doleva.  Projdu celé patro a vrátím se odkud jsem vyšla. No a co myslíte? Janě jsou tam knihy, první obchod vpravo od eskalátorů.
No takže mateřská demence plném proudu :-p
Dnes ráno T vstává jako vždy s D. Což je teda hrozná pecka, když máme být zase celý den z domu. Už se těším na ten jeho unavený ječák. Jako každé ráno se v chodbě obejmou, dají si pusu. Slyším D jak říká T, že ho miluje. Pak nějaké šustění. Najednou D říká: "Tádi to nesmíš. To jsme s maminkou koupili pro Ježíška. Aby ti měl do čeho zabalit dárky, přece ti je pod stromek nehodí jen tak. To by nebylo vůbec hezké." :o) Došlo mi, že T loví vánoční papír z poza topení a překvapivě po onom vysvětlení toho nechal.
Dnes tedy od 4:45h vzhůru. Teď vyhrabal všechny knížky. Na Pů a jeho kamarádi mi ukázal všechny zvířátka a teď hraboší kuželky.
Přeji vám všem krásný den, pokud možno bez demence a křiku :o)

Jantarové korálky

Jelikož T v posledních dnech hodně trpí na zoubky a já na fcb orodovala za jantarové korálky dostala jsem spoustu dotazů na co vlastně je to za korálky, jak fungují a jestli fakt pomáhají.
Takže za nás a hlavně za T říkám POMÁHAJÍ a hodně. T jsem je koupila v době, kdy se mu vyklubal první zoubek. O tom jsme věděli hned. T plakal, měl zvýšenou teplotu, v noci se budil s pláčem. Nic hezkého. Při představě takových nocí než se vyklube i zbývajících 19 zubů mi slézaly vlasy a D šedivěl. Hledali jsme tedy co s tím. Homeopatika jsme moc nechtěla, jelikož v té době dostat do T trochu vody byl nadlidský výkon. Rozhodli jsme se vyzkoušet korálky, když nevýjdou dáme se na modlení. Naštěstí do 2 dnů se dostavila pozitivní reakce na ně v podobě úlevy pro T. O dalších zoubcích jsme neměli ani tucha (tedy až na to když se jich ven dralo víc, ale to bylo jen 2x). T je nosil non-stop až do září. Tehdy mi je donesl ukázat v té své malé ručičce, lekla jsem se, že je roztrhl. Chyba lávky. Náš chytrolín je rozšrouboval aby si je sundal (nevím jak to dokázal. Od té doby měl pauzu. Zkusili jsme mu je znovu nasadit, jenže dostal neštovice a měl obsypaný celý krk. Takže jsme je zase sundali. Zítra je znovu nasadíme na krk.
Co se týká údržby nejsou náročné, stačí je jednou za čas opláchnout ve vodě (nejlépe studené) a nechat "nabít" na sluníčku. T se s nimi koupe a nesundává je ani na noc, takže se "dobíjí" stejně jako on na venku nebo doma.
Přesnější popis korálků od výrobce:

Jantarové korálky "Pomoc zoubkům"

Korálky z pravého baltského jantaru. Při jejich nošení se uvolňují éterické oleje, které snižují bolesti při růstu zoubků.

Jsou tvořeny kamínky, které si zachovávají svůj přírodní vzhled, tvar a barevnost a přesto díky zaobleným hranám nevadí dětem na krku. Jantarové kamínky jsou navlečeny na pevné hedvábné niti. Pro zvýšení bezpečnosti jsou mezi jednotlivými kamínky uzlíky, které zabrání rozsypání kamínků v případě přetržení nitě.

Bezpečnostní varování !

Jantarové korálky nenechávejte dětem k hraní, kousání a pod. Používání jantarových korálků u malých dětí s sebou nese rizika (riziko spolknutí nebo vdechnutí korálku).| Z hlediska těchto rizik výrobek není vhodný pro děti do 3 let. Svůj účel (snížení bolesti při růstu zoubků) však plní u malých dětí. Používáním těchto korálků u malých dětí berete tato rizika na vědomí.

Specifikace:

délka náhrdelníku: 33 cm
původ: originální baltský jantar
tvar jantarových koráků: přírodní nepravidelný tvar se zaoblenými hranami
barevnost jantarových korálků: směs více barev: medová světlá, medová tmavá, medově bílá, tmavě hnědá
velikost jantarových korálků: přibližně 5 mm
navlečeno: hedvábná žlutá nit, plastový šroubový uzávěr
bezpečnost: mezi jednotlivými korálky jsou bezpečnostní uzlíky

Korálky foto od výrobce

Náš T s korálky foto Marcela Iránková

Náš T s korálky foto Veronika a Petr Mlýnkovi

Dopis pro Ježíška

Milý Ježíšku,
jelikož v televizi začali dávat reklamu na kofolu: "Já nemusím, já už ho vidím!" tak maminka řekla, že ti napíše co bych si přál k Vánocům. Jsem příliš maličký na to abych ti napsal sám, tak ti za mě píše maminka. Neboj všechno jí diktuju :o) 
Maminka mi založila album i s obrázky co bych si přál. Tady je: http://www.modrykonik.cz/blog/petrajavor/album/darkove/ 
Rád vařím a všechno montuju, baví mě autíčka i panenky a nejvíc rád si čtu. U kamaráda Davídka mě nadchla káča, maminka mi ji slíbila k svátku, ale pak na ni asi zapomněla :o( Dostal sem ale spoustu jiných krásný dárků. Kdybys mi kupoval oblečení tak vel.92 nosím teď, tak kup 92 nebo 98, ale to určitě víš. 
Maminka by si přála kávovar, ale to prej s tebou už domluvil tatínek. Vy si voláte? Určitě ti i řekl, že on by chtěl novou lopatu na hokejbal, aby dával hodně gólů. 
Ale nejvíc bych si přál zdravíčko pro celou naši velkou rodinu a ať se furt máme tak moc rádi.
I když mi nedoneseš všechno, to nevadí. 

Moc děkuju Tadeášek a maminka :o)

HKO aneb život mého muže

Manželova (tedy naše) rodina dýchá hokejem, ale můj muž dýchá za hokejbal. Stejná parta bláznů v podstatě se řídící stejnými pravidly (jen třetiny mají 15min) jako jsou v hokeji. Nemají led, ale betonové hřiště. Místo puku oranžový míček a místo bruslí tenisky. Výstroj a hokejka je stejná. Hokejka jen díky betonu dostane víc zabrat a tak jich na sezónu spotřebují trošku víc.
Když jsem manžela poznala, hrál za HKO (hokejbalový klub Otrokovice) což mu zůstalo. Můj muž má nejen hrozně bojovnou náladu, ale i věrnou (což na něm miluju). Tehdy mu kluci řekli, že mě dostal jako bonus k smlouvě :o) Vtipné bylo že půlku týmu jsem už znala, jelikož Otrokovice jsou vesnice s trolejbusem.
Nikde a nikdy se manžel nevzteká tak jako na hřiště a nikde jinde nepoužívá místo mozku pěsti, tak ovšem ano... Když se na něj dívám, pokaždé pozoruji jak moc touží vyhrát.
Dnes sem četla článek od Anet a abych vás o něj neochudila tak tady je odkaz http://kubian.blogspot.cz/2013/09/90-let-s-klokanem.html a já si při něm uvědomila jak je to pro mého muže důležité. Jelikož nemá smysl mu v tom odporovat budeme ho v tom podporovat. Takže začnu sbírat fotky z jeho zápasů, novin, schovám i nějakou hokejku a zarámujeme dres. Snad se na jaře konečně přestěhujeme a bude mít naši zeď. Myslím takovou tu plnou fotek z našeho života a lidí, které milujeme. Tak na ni přidáme i tyhle fotečky. Tady je malá ukázka co sem nahrabala :-)

 

Celý tým, červen 2012

D má na dresu 11, to se často nestává, jeho číslo je 26

D po cestě na střídačku.

Jo a měli byste vidět jak mu to sluší když píská, to je k sežrání, ale pššššt ;-)