Ranní rituály

Nedávno jsem na tohle téma četla článek. Přemýšlela jsem zda mám taky nějaké a pokud ano, tak jaké? Jak vlastně vypadá naše/moje ráno? No v podstatě vždy stejně, pokud se jedná o pracovní týden. Pokud mám svůj volný týden vždy to záleží na plánech a hlavně na tom jak se mi chce.
O ten pracovní týden se s váma, ale podělím.
04:50 manželovi zvoní budík a já se pomalu probírám
05:00 T dostává mléko
05:05 vstává syn, aby mu náhodou něco neuteklo
05:30 zvoník budík i mě, říkám mu jak ho nenávidím, projíždím firemní stránky a e-mail
05:35 koupelna, sprcha, make-up
06:05 oblékám syn a sebe
06:20 lítám po bytě a kontroluji jestli mám všechno
06:25 opouštíme byt a jedeme směr školka
06:50 mládě převlékám a chystám na den
07:00 s pláčem se loučíme, volám manželovi
07:10 odjezd do práce
07:20 zastávka v pekařství a obchodě
07:30 zapínám pc a začíná můj pracovní den...


Co chodím do práce je každý pracovní den stejný a vlastně jsem si na tu pravidelnost a jednotvárnost celkem rychle zvykla... :o)

Projekt na rok 2015

Před začátkem roku mi kamarádka Hanka poslala návrh na jeden menší projekt. Celkem ráda různé zkouším. No většinou ty na dlouhou trať mi nejdou. Výbuch byl 365 dní či Šťastně uklizeno. Úspěch byl projekt 100 happy day (snad se k němu letos vrátím). Zkouším i svůj seznam na rok 2015, jsem zvědavá na výsledek. Teď jsem přijala i knižní výzvu a hlavně Sklenici. Sklenice je jakákoliv jaká se vám líbí. Já tu svou dostala právě od Hanky, už v létě, byl v ní luxusní jogurt. Nový rok začněte s novou sklenicí, kterou v průběhu roku budete plnit lístečky-poznámky o všem hezkém co nás potkalo. Na konci roku pak papírky vysypeme a potěšíme se tím, kolik dobrého se nám stalo.
Tak jsem začala. Mám první 4 papírky. Všechny zážitky-věci mi udělali velkou radost. Snad se mi povede láhev naplnit a snad se toho letos stane hodně dobrého. Sklenice je sice malinká, ale co. Mám ještě jednu ;-)

                                                Má sklenice - střípky štěstí v roce 2015

Vždy naopak

V poslední době jsem si nějak oblíbila písničku Marka Ztraceného - Sex s Ex.
Hned na začátku zpívá:
Tak jak si ženy vybírají jen z parchantů a sráčů,
tak i já pro jednu podobnou ženu pláču,
stále snažím se přestat,ale marně,
i přestože jsme od sebe už nejmíň celý století,
já vážně nevím netuším a nemám ponětí,
co mě k ní táhne snažím se přestat, ale marně
Nikdo z nás neví,co vlastně chcem,
ženský svět zůstává nepochopen.

A má sakra pravdu. Uvědomila jsem si to včera, když sem celé odpoledne seděla u kadeřnice  (od včera jsem zrzavá) a poslouchala její představy. Představy o tom jaký by ten její muž měl být. Jelikož jí znám dobře (je to má mladší sestra) vím taky jak daleko jsou od pravdy. Tedy jak moc se liší její představa ideálního chlapa od toho hajzla co se s ním tahá už pár let.
Popisovala jedné známé jaký byl měl být, jak by měl vypadat atd. Mě došlo, že to tak máme všechny. Máme určitou představu a stejně se pak nalepíme (nebo on se nalepí na nás?) na chlapa co je totálně mimo. Buď se kurví nebo má jinou charakterovou vadu, která není zrovna malá a my s ní stejně neumíme žít. Jenže kvůli těmhle chlapům opouštíme ty, kteří za to stojí. Vady nemají nebo jejich vady nejsou tak velké a my s nima umíme krásně žít. Jenže my sníme o princi, sníme o těch problémy a o tom, že se změní (kdyby to udělal tak bychom ho nechtěly).
Vždy jsem ty hodné opouštěla kvůli těm zlobivým se kterýma jsem si nabila ústa. Jenže to nebyla nuda, bylo to vzrušení a sranda. Byl to zážitek a i když to bylo krátké většinou to za tu lekci stálo. Největší zabiják vztahů je totiž dle mého nuda.
Za poslední dva měsíce jsem potkala téměř všechny své ex (a to někteří žijí víc jak 100km daleko). Bylo zvláštní je po těch letech zase vidět a třeba i s někým kdo mě vystřídal a s kým jsou momentálně šťastní. Téměř u všech byla trvanlivost jeden měsíc, málo kdy dýl. Pro mě jeden měsíc přesně ta doba kdy končí sranda a začíná nuda. No teda byla než sem potkala manžela. Jelikož s ním se pár let a i když není ten princ ( i když charakterové vady nemá nijak extrémní, každý přece jen máme tu svou) tak je to fajn a jediné co nemůžu říct je, že bych se nudila....

Tak jo, leden...

Tak tu máme leden. Jsem unavená jako by měl být prosinec a těch pár dní volna mě nějak rozmazlilo. Ovšem do nového roku jsme vstoupili krásně a to s těma co je máme rádi. Navíc se mi jakš takš daří plnit to co jsem říkala, že ve svém životě změním, za což jsem moc ráda...některé věci mi moc nejdou, ale co už :-/ Prostě nejde všechno hned.
Mé "zdravé" dítě opět marodí, což mě dohání na pokraj sil. Nějak jsem nečekala, že docházku začneme ve 3:30 ráno tak, že nás oblije. Nu což. Týden s babičkami mu udělal víc než dobře. To, že máme v bytě o tašku hraček víc raději nebudu rozebírat. Hlavně, že babičky i dítko bylo šťastné a v pondělí snad už bude šupajdit do školičky. Hrozně se mu po ní stýská. Matka a otec jsou prostě ohraní a na víkend mu bohatě stačí, ale přes týden jsou nedostateční a prostě nenahradíme kamaráda Filípka a kámošku Minie :o) Z miminka je najednou velkej chlap. Já vím říkám to stále dokola, ale prostě budu stejná jako moje máma a i v 30 bude poslouchat: "Já to vidím jako včera, když ses narodil a my si tě vezli domů z porodnice."
Včera jsem měla v práci kamarádku z porodnice. Byly jsme spolu na pokoji a když nám bylo ouvej tak jsme se podpořily. Nikdo by nám nedal cenu matky roku, ale... Prostě si rozumíme a nějak tak to vidíme stejně. I jejich malej byl malej zázrak. Když mi před rokem žertem řekla, že by chtěli druhé nevěřila jsem. Ví se, že moc mateřská nejsem. Nikdy jsem netoužila mít doma malou školku. Jedno dítě jsem viděla jako svůj strop. Strop, který jsem pokořila, naplnil mě a více dětí nejsem schopná mít. Fyzicky ano, to by školka šla. Ovšem psychicky stačím tak tak na naše dítě. Jenže včera jsem s ní mluvila, povídaly jsme si celkem dlouho a najednou tu zase byla otázka druhého dítěte. Za rok mi bude 30. Bylo by tak hrozné mít druhé dítě? T by měl 4 roky, zvládl by to? Zvládla bych to já? Jaké by to bylo? Užila bych si to tentokrát? Manžel by skákal radostí do nebe... skákala bych, ale i já? Jaké by to bylo počurat test a vidět ty //?  Myšlenka to byla krásná, dítě je přece jen dar. Jenže já tohle nedám. Myšlenka dalšího dítěte se mi vrací co pár měsíců jako bumerang, manžel na ni občas naráží. Pokaždé nad ní přemýšlím, představuju si... Výsledek? Nedám to.
Jinak došly fotky z oslavy malého Michaelka tak z nich mám hroznou radost. Sice to není ještě dokonalé, ale to hned na poprvé není nic. Jako bonus jdeme příští týden fotit Valentýna. Na což se hrozně těším. Už sem začala dělat na dekoracích. :o) Jak budou fotečky určitě se pochlubím.
Takže pracuju, lítám kolem rodiny a v podstatě nestíhám nic tak jak bych chtěla....ale to je život a momentálně je tak nějak krásnej ;o)