Některé dny

To, že jsou některé dny zlé známe všichni. Jenže některé dny jsou ještě horší. Nejhorší je, že se někdy takové dny spojí. Z dnů je pak najednou týden. Pak tajně doufám, že to bude jen týden, který rychle uteče a bude za mnou.
Zrovna takový prožívám. Je středa, to znamená, že ještě není ani polovina týdne. Trochu mi to drásá nervy. Do toho T řádí jako černá roku, kterou nejde kontrolovat a krotit se mi o moc nedaří. Takže mám pocit, že on vychovává mě a ne já jeho. Sice se mi líbí teorie, že od dětí se máme učit. T mě toho naučil už spoustu a každý den mě učí trpělivosti. Ovšem tohle je moc.
Navíc jsou všichni kolem těhotní nebo se o to snaží. Nic proti dětem, ale při představě dalšího dítěte se mi chce brečet a zvracet. Ano T miluju a je úžasný chlapeček (i když mi právě drásá nervy) ale nějak jsem naplnila svůj mateřský limit. Nějak se cítím jako sražená buldozerem. Ani dvě kávy mě nenakopli.

První grilování

Že to venku už delší dobu vypadá jako na jaře víme všichni. Tento týden jsme odložili zimní bundy a vytáhli ze skříní ty jarní (pochlubím se v týdnu nákupy). No a když už jsou venku jarní bundy je na čase i zapálit oheň v krbu. Takže včera odpoledne, když venku krásně svítilo sluníčko jsme vytáhli grilovací mřížku a poprvé v tomto roce grilovali. Sice to nebylo dlouhé posezení do noci, ale i tak jsme si to užili.
T si to poprvé užil a jeho kuřecí steak mu chutnal :o) Jak řekl můj muž já jsem marná a opět jsem si dala špekáček. No co, každý máme to svoje. Ale bylo to moc fajn, takže vřele doporučuju všem. Krásně to člověka nakopne.