Všechno začalo vlastně už ve čtvrtek 14.6. kdy jsme byli na poslední kontrole u mého gynekologa,ten mě poslal na rizikové do porodnice. Tedy v pátek jsem u něj stihla ještě poslední ktg. První konzultace tam v pondělí 18.6. hned ráno. Tak jsem zavolala známé zda by nebylo možné abych už rodila,tak prej nám to zkusí zařídit. Noc před porodem byla hrůza. Skoro jsme s manželem nespali a neustále jsem myslela na to,že snad už budeme tři.
V pondělí jsem si teda přivstala a byla nervózní jako sáňky v létě. Jako frajerka jsem si jela do porodnice jen s kabelkou,ono slíbené dlouho vydrží a přece se nepotáhnu s taškou. Manžel šel normálně do práce a čekal na telefon. Hned ve dveřích porodnice jsem potkala známou i s porodní asistentkou. Prej je vše zařízené a těší se jak budeme rodit. Stále jsem byla nervózní a čekárna plná jako by zrovna v pondělí musel jít do rizikovky celý kraj. Naštěstí ač sem nepřišla mezi prvníma jsem se dostala přednostně dopředu. Sestřička byla příjemná jako práce v neděli, naměřila mi vysoký tlak a vrátila mě do čekárny. Po asi 5min čekání jsem se šla ukázat paní doktorce. Ta se podívala,poslala mě obléct a ve dveřích říká: "Tak co když budeme zítra rodit?" "Jo,klidně :-) " "No moment a co ten tlak? Tak co kdyby jsme rodili hned?" "Budu jen ráda." Oblékla jsem se,pobrala papíry a za dveřmi už čekala známá a vedla mě na příjem a porodní sál. Po cestě jsem volala mamince,bylo 9:36 a nikdo to nebral,hlavně že jinak volá 5x za den zda už....a když už tak to nebere. Další telefon manželovi ať okamžitě přijede a kde nás najde. Pak sem probudila sestru,ta byla totálně mimo,ale naštěstí pochopila,že rodím a potřebuji tašku s věcma. Prej ji za hoďku dovezu,no z hodiny byly víc jak dvě.
Před 10hod mi natočili první ktg a začali se vypisovat papíry. V deset už byl v porodnici i manžel,doplnil věci které jsem nevěděla a čekal se mnou. V 10:30h nás odvedli do porodního boxu č. 1 prej budeme nejlepší a za 15min mi paní doktork zavedla tabletu na vyvolání. Celkem rychle přišli první bolesti. Naštěstí jsme dostali box otočený okny na sever,tak tam nebylo takové horko. Ve 12h přišel klystýr Při chození po chodbě sem a tam jsme potkala kamarádku co šla taky rodit :-) Jen jejich chlapeček ji trápil už od noci. Nevím kdo vymyslel,že v porodnici bude tak malá sprcha a dají do ní ještě balón. Na něm sem uklouzla a málem si rozbila hubu. Manžel seděl u sprchy na židličce a neustále do mě rval ten hnusný nápoj :-S Měla jsem takovou žízeň,že bych ale vypila cokoliv...Přišla pro nás pa, šlo se znovu na ktg a čekalo se. Před jednou konečně došla sestra i s taškou,naštěstí i rychle odešla bo sem na ni neměla náladu. Před 13:30h mi přišla paní doktorka prasknout vodu a pravá bolest teprve začala. Kontrakce se rychle rozjeli. Asi v 15:30h jsem si poprosila o epidural,ale zrovna jej dávali slečně ve vedlejším boxu. Tu bych někdy chtěla potkat,asi bych ji zabila. Celou dobu měla stejný nález jako já,řvala jak tur a kolem 14hod chtěla umřít,že už nemůže...to se jí málem splnilo v půl páté kdy se pa přišla zda mi můžou dát epidural a zjistila,že nález je příliš velký a nejde to. Tím že slečna vedle byla tak hysterická,tak to u ní trvalo dlouho,no aspoň na hodinu a půl přestala řvát. Ona přestala a já začala,až sem byla do té doby potichu tak sem to přestala zvládat a začala taky křičet (ale prej mě nebylo slyšet ven z boxu a byla sem tichá-za což sem zpětně ráda).Trochu pomáhala horká vana a nebo stání v předklonu. Po páté se mi udělalo zle a začala jsem zvracet. Manžel mě statečně držel za ruku (i když pak měl modřiny,prej neví kde sem vzala tolik sil). 17:20 přišel mudr se podívat jak to se mnou vypadá. Řekla jsem že chci císaře a rodit už nebudu. Prej se za 40min vrátí a uvidí dle situace. No jenže v 18:00 začala hysterka od vedle rodit,což sem potřebovala jelikož už jsem měla kontrakce co 2min a byla otevřená na 9cm...Manžel se bezradně díval a snažil se mě podpořit. V tu dobu se měnily i pa a přišla Kája u které jsem dělala předporodní kurz. Byla optimista a nestále říkala,že to odrodíme normálně. Nemít takové bolesti nakopu ji. V 18:20hod řekla,že se Tadeášek konečně sestupuje dolů. "To ne,nikam. Já rodit prostě už nebudu!" V 18:30h přišel mudr a řekl že nález je stejný a Táda sestupuje jen při kontrakcích. Manžel si stoupl vedle něj (byl skoro o hlavu větší než náš mudr) a říká,tak jí už udělejte císaře a netrapte ji. Mudr že ano,jelikož hlavička je velká a neprojde. Okamžitě začal mumraj. v 18:40 mě převezli na sál a dostala jsem spinální anestezii. Taky jsem cítila poslední dvě kontrakce. 18:50 začali dělat dělat cs a 18:59 byl náš prcek na světě. Vůbec neplakal a jen broukl,sestřička jej odnesla na utření a ukázat tatínkovi. Ten malého choval a nechtěl jí ho vrátit :-) Naštěstí vrátil a ona mi jej přinesla ukázat na sál. To už maličký plakal,dostal dvě pusenky a přestal plakal. Nechala nás se chvilku mazlit a pak jej odnesla zase tatínkovi. Když mě odvezli ze sálu stáli na chodbě,malý se choval a manžel měl slzy v očích. Malého mi přiložili,chvilku sál a pak jej odnesli na koupání. Manžel chtěl jít se mnou na pokoj,ale poslala jsem jej koupat maličkého. Ten plakal dokud na něj tatínek nepromluvil,to ho uklidnilo a začal se spokojeně cachtat. Po koupání přišel manžel za mnou,aspoň na chviličku. Tádu sestřičky nosily co 3hod na přiložení k prsu a já se nesměla do rána hnout. V noci jsem skoro nespala.
Tadeášek se nám narodil v pondělí večer,od středy jsme byli spolu na pokoji. Do té doby mi jej nosili jen na kojení. Od čtvrtka hezky papkáme mlíčko a od pátku nepotřebujeme dokrmovat. V sobotu si pro nás přijel tatínek s babičkou a jeli jsme všichni domů :o)
Fotka našeho T z porodnice
Žádné komentáře:
Okomentovat