Listopad

Listopad je v mém životě zlomový měsíc. Téměř každý rok se děje něco...něco co mění život. Můj život i život lidí kolem.
Život jako taký je o rozhodnutí. Je to 4 roky zpět co jsme se tehdy ještě s přítelem rozhodli, že chceme miminko. Bylo to asi v polovině listopadu. Myslela jsem si, že si ten okamžik budu pamatovat navždy. Nepamatuji. Jiné a mnohem silnější jej zastínili.
Před 3 roky v listopadu jsem naposledy jako těhotná navštívila nemocnici v Podolí. Pár dní na to mi můj gynekolog dal první fotku z utz našeho syna. Manžel ji pak dostal jako svatební dar.
Před 3 roky jsem se v listopadu vdala. :o) Jak rychle ten čas utekl.
Loni jsem v listopadu šílela z Vánoc a snažila se je mít dokonalé, pro nás. Našeho syna i pro všechny kolem.
Letos byl listopad nejhorším měsícem v roce. Tadeášek po 7 dnech ve školce onemocněl. Byl 3 týdny doma a zítra jde poprvé od nemoci (takže celý ten boj a zvykání nás čeká od začátku). Polibkem jsme oslavili naše 3. výročí svatby, nějak jsme se na víc nezmohli. V druhé polovině nás opustila maminka. Manžel s ní jeden den mluvil a za 27hodin zazvonil telefon aby mu sestra řekla, že maminka už tu není. Měla jsem úžasnou tchýni, žádnou babiznu z vtipů, ale milou a hrozně hodnou ženskou. Pokaždé když T ukazuje něco co ho naučila babička je to jako bychom dostali facku. Nejhorší den byl den pohřbu. Velice smutný, plný slz a výčitek. Svým způsobem nám pomohl, rozloučili jsme se a ten smutek je sice stále velký, ale nějak to míň bolí. Vidět manžela takhle na dně bylo hrozné. V podobném stavu jsem jej viděla jen jednou, když nám zemřelo miminko. Jenže tehdy to nebyla taková hrůza. Maminku má člověk prostě jenom jednu. To co se dělo poslední týden byl pěknej hnus a celou situaci to ještě zhoršilo.
Dnes je už 30, listopadu a to je pozitivní. Znamená to, že už jen pár hodin a začne nový měsíc. Bude na řadě prosinec, měsíc naděje a víry. Víry v lidi kolem sebe a lepší zítřky. Prosinec donese naději i nám. Sice bude stále bolestivý, ale věřím, že i krásný. T si vybírá dárky, neustále nám ukazuje co by se mu líbilo a o co musíme napsat Ježíškovi. Pak říká, že dárky nechce, ale za hodinu si to zase rozmyslí a chce je :o) Pomalu mu vysvětlujeme, kdo je Mikuláš, že chodí s čertem. Jelikož mládě zná čerta pouze z pohádky, kterou doma čteme - Čert a Káča. Takže Mikuláše považoval v první chvilce za Káču. Ukazuje na Santu a mi mu vysvětlujeme, že je to Ježíšek. Jen vypadá trošku jinak, jelikož lítá v jiné části světa a je stejný jako Mrazík. Všichni nosí dárky, ale svět je velký, dětí moc a jeden by na to nestačil. Někdy musí pomoci i rodiče. Je to milé a hezké. T má z nás jako jediný náladu na Vánoce a pomalu ji předává i nám.