Bydlím

Já a bydlení to bylo vždycky náročné téma. Jsem z města, které má kolem 20tis. obyvatel.

První větší stěhování jsem zažila na SŠ, když jsem musela na internát. Věřte mi, že stěhovat mě je stejné jako stěhovat malý cirkus a každý rok se to opakovalo září-tam a v červnu-zpět. Což při vzdálenosti 60km od rodného města nebyla zrovna sranda.

Druhé stěhování bylo do bytu 2+1 za přítelem, kamarádem a jeho partnerkou. Tentokrát vzdálenost kolem 100km :o) No nejsem troškař. Opět jsem měla milion věcí, hlavně těch krásných jak já říkám. Jak říkal milión zbytečností. Nakonec jsem se stěhovala, od něj, od bolesti od všeho krásného...

Třetí stěhování bylo opět do bytu 2+1, ale tentokrát sama. Ovšem nestěhovala jsem se nikterak daleko, vzdušnou čarou asi o 200m. Tohle bydlení jsem si vážně užívala i když jsem díky práci v bytě moc času nepobyla. 

Čtvrté stěhování bylo domů, nikde přece není líp než u maminky. 

Páté stěhování bylo zase jen o pár desítek metrů, tentokrát s partnerem do bytu 1+kk. V tomhle malém bytě jsme toho hodně zažili. Z partnera se stal manžel,  nás obou se stali rodiče. Najednou nám je byt ve kterém jsme toho tolik prožili malý. Tam kde jsme se dostali štěstím snad až do nebe, pak jsme padli až na samé dno je nám těsno...trochu smutno mi z toho je. 

Šesté stěhování, není poslední, to vím téměř jistě, ale snad aspoň 2 roky zůstaneme na jednom místě. Doufám. Všichni se stěhujeme do bytu o velikosti 3+1. Mám to jen pár km od rodičů, pár zastávek mhd. Na okraj města jak jsem o tom vždycky snila. Tam kde je ještě pole, les, místo pro děti na hraní, ale nic není příliš daleko....Ideál? Snad. U mě se zatím pocity bojují. Ovšem doufám, že to přejde a bude se nám tam opravdu líbit. 

Posledních pár dní si budu užívat ještě tohoto malého bytečku. V pátek začne stěhování na novou adresu :o) Zatím budu balit tu hordu věcí naší rodinky a vzpomínat na všechno krásné co jsme tu zažili...