Si stastna????

Je to uz par mesicu zpet, kdy na mou sestru jeden frajer (neda se nazvat jinak) kricel: "Si stastna? Si ted stastna?"
Potkavam kolem sebe mnoho zen, ktere jsou nespokojene ci nestastnane.... Asi jsem i jedna z nich. I kdyz k tomu byt nestne nemame sebemensi duvod. Jen se proste malo radujeme. Malo si uvedomujeme co vlastne vsechno mame a ze i kdyz mame vsechno co jsme si kdy praly, tak nam to nestaci. Stale je to malo.
Nekdy si rikam zda to zena v sobe nema nejak zakodovane. Chtit neco co nema. Stasle si neco prejeme a o necem snime, coz je moc dobre. Jen malinko zapominame byt vdecni.
Posledni dny mi tahle otazka neustale leti hlavou. Jako kdyz zvoni zvon v kostele, tam a zpet... Sem stastna??? Mam ve zvyku resit malickosti, pozastavovat se nad blbostma, ale kdyz se nad ne povznese a podivam se na svuj zivot s odstupem, tak musim rict jedno velke a hlasite ANO. Ano ja jsem stastna! Mam to co jsem vzdycky chtela a o cem sem snila. Ne neni to dokonale, ale to nebude nikdy nic. Ja nikdy nebudu dokonala. Vzdy budu pochybovat a lamentovat, ale tam uvnitr jsem stastna a vdecna. Vdecna za milujiciho muze, za krasneho, zdraveho a chytreho syna. Vdecna, ze me oba vidi trochu lepsi nez jsem. Vdecna za praci, kterou mam celkem rada a tu druhou, ktera me naplnuje a kde se mohu realizovat. Vdecna za celou rodinu a za strechu nad hlavou co mam. Ano je to normalni a bereme to jako vec jasnou, ale asi bychom nemeli. Meli bychom byt vic vdecni nasemu zivotu i mit trosku pokory.
V poslednich mesicich se muj zivot zmenil. Diky podpore manzela mi narostla kridla. Umoznil mi delat to po cem sem touzila mnoho let a diky tomu jsem stastnejsi :-)