Můj nový projekt

Posledních pár měsíců svůj blog zanedbávám.  Né že by se v mém životě nic nedělo a já neměla o čem psát, ale nějak nebyla ani chuť a ani energie. Navíc jsem byla nespokojená a svým způsobem jsem byla i nešťastná. Každý máme tyhle období a hlavně můj život vždycky byl a asi vždycky bude jako na houpačce. Já prostě ani jinak žít neumím. Hledala jsem sebe samu. Tu holku, kterou jsem znala když byl život plný zábavy a já nic neřešila. Ne mámu od malého dítěte, která se neustále někam žene či manželku, která opožděně plní své resty. Jenže tou holkou nejsem. Manžel mě změnil, T mě změnil a hlavně já sama sebe změnila. Prošla jsem od střední mnoha pády. Ano i pár výher tam bylo a když už nějaká výhra byla, nebyla zrovna malá.
Sebe jsem začala hledat v době kdy se narodil T. Náš život se změnil. Já byla jiná. Zmatená holka s malým uřvaným dítětem, která si nevěděla rady. Byla jsem nešťastná a hlavně k smrti vyděšená. Dlouho mi už nebylo náct, jenže k dětem se návody nedávají a já nevěděla co s ním. Navíc strach z toho zda jej dobře vychováme je tu v koutku duše neustále.
Jsem snílek a vždycky jsem byla. Snila jsem, že napíšu knihu, snila jsem o kariéře módní návrhářky, snila jsem, že budu malovat obrazy, snila jsem o spoustě jiných věcích... jenže jsem vždy zůstávala jen u snů. Můj muž říká, že jsem sprinter. Běhám pouze krátké životní tratě, co je na dlouho vždycky vzdám. Je na čase to změnit.
Má sestra mě k tomu kopala dlouho. Jenže když ve své sny nevěříte nikdy se neuskuteční. Já nevěřila. Vždy jsem měla milión argumentů proč to nejde. Ovšem náš táta nás vychoval v duchu věty: "Neříkej mi jak to nejde, ale řekni mi jak to udělat." A tak se to stalo. Má sestra, má kamarádka a vlastně vesmír se spojil a nakopli mě do zadele abych se rozhoupala. Tak jo! Jdu do toho.
Dovolte abych vám představila Maple Party můj život, mou firmu a hlavně můj velký sen. Snila jsem o tom poslední  3 roky téměř non-stop.

Je to týden co můj sen ožil. Začal žít svým životě, věnuji mu spoustu energie, času a hlavně velký kus svého srdce. Hned první den jsem dostala první zakázku. No co víc si přát? :-) Mám prostě kliku a doufám, že nezůstane jen u jedné. Super pocit, když víte, že děláte něco co se ostatním líbí.

Vždycky jsem milovala knihy Paula Coelha. Jeden jeho citát mám opravdu ráda. Je z knihy Alchymista. 3x jsem ji začala číst než jsem ji překousala, od té chvíle jsem jí četla už x-krát (i když mou nej je 11minut). V této knize jako v mnoha dalších píše o snech. O tom, že nestačí jen snít, ale člověk musí pro své sny i něco dělat.

Takže sem nejen začala uskutečňovat svůj velký sen, ale taky jsem se přihlásila k jedné fotografce na focení. Ona krásně fotí baculky. Já se sice stydím a fotím se zásadně jen s T nebo D, ale zkusit se má všechno. Já se rozhodla být šťastná a vyplnit vše po čem by mé srdce toužilo....