Nejen jídlem je živ člověk. Potřebuje i trochu kultury. Takže když jsem se dozvěděla, že Městské divadlo Zlín se bude loučit s divadelní sezónou v pátek na náměstí byl náš program jasný. Manžel na tyhle věci moc není (raději by šel do kina na horor), ale co by pro svou drahou polovinu neudělal.
Jenže člověk míní a život mění. Manžel byl v pátek na přesčasu a když dorazil v 17h domů (divadlo začínalo v 18h), strhaný jak péro z budíka nemohla jsem po něm chtít aby šel taky. Vyfasoval dítě, lopatku na písek a šli relaxovat na hřiště. Já vyrazila na vytoužené divadelní představení.
A o čem to bylo?
Pojďte si poslechnout příběh! O čem? O Zorbovi! A také o životě!
Zorba je prostý venkovan. Ale všechno co prožívá, prožívá naplno. Lásku, smrt, přátelství, štěstí i nepřízeň osudu. Zkrátka chce žít a dokázal by pro život i zemřít!
Příběh o řeku Zorbovi napsal řecký spisovatel Nikos Kazantzakis ve čtyřicátých letech a román, který vyšel v roce 1946, si brzy získal oblibu na celém světě. Je to vzpomínka na blízkého člověka, kterého jste potkali před mnoha lety a který vám razantním způsobem proměnil život. Převrátil žebříčky hodnot a vryl se nesmazatelně do vaší paměti. A takový byl skutečně Zorba. Ten divadelní i ten reálný, kterého Kazantzakis skutečně potkal někdy v roce 1916, kdy spolu těžili lignit.
Kdo to je Alexis Zorba? Člověk volný jako pták. Milovník – života, žen, dneška. Člověk, který věří – především Zorbovi. A v Zorbu.
Řek Zorba vtrhne na jeviště Velkého divadla 8. a 9. prosince, tedy v předvečer druhé adventní neděle. V době, kdy křesťanský svět věří, že už brzy přijde něco lepšího, kdy čekáme na naději. A právě o tom je Zorba! O naději. O víře že bude líp. O touze překonat všechno zlé. O tom přežít v době jakékoli krize..
Román Nikose Kazentzakise se dočkal muzikálové podoby od autorů slavných muzikálů jako je Cabaret nebo Chicago. Autorem scénáře je Joseph Stein, písňové texty napsal Fred Ebb a hudbu složil John Kander. Premiéra se konala na Brodawayi 16. listopadu 1968.
Inscenace byla upravena na venkovní podmínky, ale musím říct, že to bylo super. I slza mi ukápla. Krásné a tak pravdivé. Obdiv patří hlavnímu hrdinovy za jeho výkony, jak taneční tak pěvecké. Potěšilo to mé srdci i duši a někam mě to zase posunulo.
Rozhovor mezi Alexisem Zorbou a Nikem.
Závěrečná děkovačka.
Žádné komentáře:
Okomentovat