To, že jsou některé dny zlé známe všichni. Jenže některé dny jsou ještě horší. Nejhorší je, že se někdy takové dny spojí. Z dnů je pak najednou týden. Pak tajně doufám, že to bude jen týden, který rychle uteče a bude za mnou.
Zrovna takový prožívám. Je středa, to znamená, že ještě není ani polovina týdne. Trochu mi to drásá nervy. Do toho T řádí jako černá roku, kterou nejde kontrolovat a krotit se mi o moc nedaří. Takže mám pocit, že on vychovává mě a ne já jeho. Sice se mi líbí teorie, že od dětí se máme učit. T mě toho naučil už spoustu a každý den mě učí trpělivosti. Ovšem tohle je moc.
Navíc jsou všichni kolem těhotní nebo se o to snaží. Nic proti dětem, ale při představě dalšího dítěte se mi chce brečet a zvracet. Ano T miluju a je úžasný chlapeček (i když mi právě drásá nervy) ale nějak jsem naplnila svůj mateřský limit. Nějak se cítím jako sražená buldozerem. Ani dvě kávy mě nenakopli.
Žádné komentáře:
Okomentovat